Záchody jsou byznys. Kdo vydělává na lidské potřebě, kterou nelze odložit?
Člověk může odložit nákup kávy, nové boty nebo večeři v restauraci. Některé potřeby však mají výrazně kratší dobu splatnosti. Když se cestující po několika hodinách letu nebo řidič na dálnici potřebuje dostat na toaletu, otázka často nezní, zda za službu zaplatí, ale kde ji najde a kolik bude stát.
Kolem zdánlivě banální lidské potřeby se vytvořil překvapivě zajímavý obchodní model. Veřejné toalety se dnes provozují prostřednictvím koncesí, poplatků a smluv s městy, zatímco na letištích, nádražích a dálničních odpočívadlech jsou součástí mnohem většího byznysu založeného na obrovském počtu lidí, kteří daným místem jednoduše musí projít. A právě tady začíná být téma zajímavé i pro investora. Ne proto, že by existovala jedna velká „toaletní akcie“, ale protože toaleta je malým a velmi názorným příkladem ekonomiky povinné návštěvnosti.
Praha ukázala, že záchody mohou být samostatný byznys
Nejzajímavější není příklad z exotického letiště, ale čerstvá událost z Prahy. V červenci 2026 uzavřel Dopravní podnik hlavního města Prahy nové smlouvy na provoz veřejných toalet v pražském metru se společností ZENOVA services. Pro linku A má smlouva hodnotu téměř 90 milionů Kč, pro linku B přibližně 139 milionů Kč a pro linku C dalších 104 milionů Kč, vše bez DPH. Dohromady tak jde o více než 333 milionů Kč. Nejde přitom o cenu jednoho záchodu, ale o hodnotu příslušných koncesních smluv na provoz toalet v jednotlivých částech metra.
Ještě zajímavější je, jak tento obchod funguje. Provozovatel totiž nevydělává pouze tím, že vybírá poplatek od návštěvníků. DPP už při předchozím výběru provozovatele uváděl, že příjmy z poplatků za použití toalet náleží provozovateli v plné výši a cena jednoho použití činila 10 Kč včetně DPH. Současně měl provozovatel hradit vodné, stočné, elektřinu a teplo. DPP tehdy uváděl průměrnou návštěvnost rekonstruovaných toalet vybavených turnikety kolem 4 763 platících návštěvníků měsíčně na jedno zařízení. To je důležitý detail: ekonomika není založena na vysoké ceně za jedno použití, ale na kombinaci relativně malé platby a velkého počtu lidí.
Němci ukazují ještě propracovanější model
Podobný princip je vidět na německých dálnicích. Společnost SANIFAIR provozuje placené hygienické zázemí na dálničních odpočívadlech, dopravních uzlech, v nákupních centrech a dalších frekventovaných místech. V roce 2025 přidala více než deset nových stanovišť a zároveň oznámila rozšiřování do měst. Firma například získala zakázku na vybudování a provoz nové městské toalety v Bochumi, která má navázat na předchozí projekt v Bonnu. To je podstatné: model, který původně dával smysl především na místech, kde zastavují řidiči, se postupně přesouvá i do měst.
SANIFAIR je přitom součástí skupiny Autobahn Tank & Rast, která provozuje rozsáhlou síť služeb pro cestující na německých dálnicích. A právě tady se ukazuje, proč je pohled na „toaletní byznys“ jako na samostatné odvětví trochu zavádějící. Toaleta sama o sobě může být malým zdrojem příjmů, ale její skutečná hodnota spočívá v tom, že přivádí člověka do konkrétního místa. Ten následně může natankovat, koupit si jídlo, kávu, využít obchod nebo jinou službu. Toaleta je tak někdy spíše vstupní branou k celé spotřebě cestujícího. Tank & Rast vlastní konsorcium infrastrukturních investorů, mezi nimiž jsou Allianz Capital Partners, OMERS Infrastructure, MEAG a China Investment Corporation.
A tady začíná být příběh zajímavý pro akciové investory
Přímo do SANIFAIR ani Tank & Rast si běžný investor na burze akcie nekoupí. To však neznamená, že z tohoto trendu nelze těžit prostřednictvím veřejně obchodovaných společností. Investičně zajímavější jsou totiž firmy, které vlastní nebo provozují samotná místa s povinným pohybem lidí. Typickým příkladem jsou letiště, dálniční komunikace nebo železniční a dopravní uzly. Čím více cestujících daným místem projde, tím více příležitostí vzniká pro parkování, občerstvení, obchody, reklamu a další služby. Toaleta je pouze nejjednodušší ukázkou stejného principu.
Jednou z nejzajímavějších veřejně obchodovaných společností je v tomto směru VINCI. Její skupina VINCI Airports v roce 2025 odbavila více než 334 milionů cestujících, o 5 % více než o rok dříve. Tržby této části skupiny dosáhly po přepočtu přibližně 117 miliard Kč a provozní zisk EBITDA přibližně 73 miliard Kč. Ještě zajímavější je, že VINCI vedle letišť provozuje také dálniční infrastrukturu. V roce 2025 dosáhla část skupiny zaměřená na koncese tržeb přibližně 292 miliard Kč a provozního zisku EBITDA přes 195 miliard Kč. Investor tak nekupuje „toaletní firmu“, ale firmu, která kontroluje infrastrukturu, přes niž lidé proudí a utrácejí peníze.
Podobný příběh nabízí španělská Aena, jeden z největších provozovatelů letišť na světě. Skupina v roce 2025 odbavila 384,8 milionu cestujících a její čistý zisk vzrostl meziročně o 10,5 % na částku odpovídající zhruba 52 miliardám Kč. Zajímavější pro tento článek jsou však takzvané komerční příjmy. Ty dosáhly přibližně 48 miliard Kč a meziročně vzrostly o 11 %. Letiště tedy nevydělává pouze na tom, že letadlo přistane a odletí. Vydělává také na obchodech, restauracích, parkování, reklamě a dalších službách, které cestující využívá během pobytu v areálu.
A právě letiště ukazují, jak silná může být ekonomika „zajatého zákazníka“. Podle Airports Council International prošlo světovými letišti v roce 2025 rekordních 9,8 miliardy cestujících. Pro rok 2026 organizace očekává další růst na přibližně 10,2 miliardy cestujících. Člověk na letišti navíc tráví čas v prostoru, kde má omezené možnosti volby. Nemůže si jednoduše odskočit do konkurenčního obchodního centra nebo se vrátit domů. To vytváří prostředí, ve kterém mají hodnotu i velmi obyčejné služby.
Proč může být „nutná potřeba“ pro podnikání tak cenná?
Ekonomika veřejných toalet stojí na jednoduchém principu. Když zákazník kupuje nový telefon, může nákup odložit, porovnat deset obchodů a počkat na slevu. U toalety se vyjednávací síla zákazníka dramaticky mění. Čím naléhavější potřeba a čím horší dostupnost alternativ, tím menší význam má samotná cena. To ovšem neznamená, že provozovatel může poplatek libovolně zvyšovat. Příliš vysoká cena může vést k odporu veřejnosti, politickému tlaku nebo hledání alternativ. Skutečná hodnota proto vzniká z kombinace naléhavosti, frekvence, dostupnosti a omezené konkurence. Pražský model je zajímavý právě proto, že DPP při výběru provozovatele posuzoval ekonomickou výhodnost nabídky včetně očekávaných příjmů z poplatků za použití toalet.
To samé lze přenést na další služby. Parkování u letiště je dražší než parkování několik kilometrů od něj. Jídlo v letištní hale bývá dražší než stejné jídlo ve městě. Káva na dálnici může stát více než v běžné kavárně. Důvodem nemusí být pouze vyšší náklady. Součástí ceny je také hodnota místa a času. Zákazník nekupuje jen kávu nebo parkovací místo. Kupuje možnost vyřešit problém právě tam, kde ho potřebuje vyřešit. A vlastník atraktivního místa může tuto výhodu opakovaně pronajímat nebo sám využívat. Ekonomika letišť, dálničních odpočívadel a nádraží proto stojí na podobném principu jako pražské toalety, jen v mnohem větším měřítku.
Nejzajímavější není toaleta. Je to vlastnictví místa
Pro investora je proto chyba hledat pouze společnosti, které přímo vybírají poplatek za použití toalety. Takových veřejně obchodovaných firem je velmi málo a samotný trh je příliš roztříštěný. Mnohem zajímavější je hledat společnosti, které mají dlouhodobou kontrolu nad místem, kde se lidé potřebují zastavit. Může jít o letiště, dálnice, nádraží, přístavy, parkovací domy nebo jiné dopravní uzly. Pokud je počet návštěvníků stabilní nebo roste, může vlastník infrastruktury zvyšovat příjmy různými způsoby, aniž by musel pokaždé postavit úplně nový podnik. Právě proto jsou pro investora zajímavější společnosti jako VINCI, Aena nebo Fraport než malý provozovatel jednotlivých veřejných toalet.
A právě zde je na celém příběhu něco možná důležitějšího než samotné toalety. Investor by se měl ptát, za co vlastně firma vybírá peníze. Za produkt? Za značku? Nebo za přístup k určitému místu? U poslední skupiny může být konkurenční výhoda překvapivě silná. Novou kavárnu lze otevřít. Novou značku lze vytvořit. Nový obchod lze postavit. Jen velmi obtížně však někdo postaví druhé letiště přímo vedle Heathrow, druhou dálnici podél stejné trasy nebo další stanici metra přesně tam, kde už dnes proudí lidé. Infrastruktura tak může vytvářet něco, co je pro podnikání velmi cenné: opakovanou návštěvnost, kterou konkurence nedokáže jednoduše přesunout jinam. A kdybyste náhodou byli v Praze a nevěděli, kam si rychle odskočit, zde najdete i za kolik.
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.
