Solární boom má nový byznys. Kdo vydělá na milionech vysloužilých panelů?
Solární energetika zažila v posledních letech mimořádný růst. Na konci roku 2025 dosáhla celosvětová instalovaná kapacita fotovoltaiky přibližně 2,4 terawattu. S rychlým rozšiřováním solárních elektráren ale vzniká problém, který zatím zůstává ve stínu samotného boomu: co se stane s miliony panelů, až doslouží?
Fotovoltaické moduly mají dlouhou životnost, obvykle 25 až 30 let. S tím, jak postupně dosluhují starší instalace a zároveň dramaticky roste počet nových, však začne rychle přibývat i množství vyřazených panelů. Starší odhady počítají s tím, že globální množství fotovoltaického odpadu může do roku 2050 překročit 200 milionů tun. Nová studie publikovaná v časopise Nature odhaduje do roku 2060 dokonce 297 až 402 milionů tun v závislosti na dalším vývoji fotovoltaiky a dostupnosti materiálů.
Problém zároveň představuje příležitost. Solární panely nejsou jen sklo a hliníkový rám. Obsahují také měď, křemík a malé množství stříbra, tedy materiály, které mají ekonomickou hodnotu a budou potřeba při další expanzi obnovitelných zdrojů. Právě jejich získávání zpět do výrobního řetězce může vytvořit nový průmysl.
Největší hodnota se skrývá v malém množství kovů
Velkou část hmotnosti běžného fotovoltaického modulu tvoří materiály, které už dnes umíme recyklovat, zejména sklo a hliník. Samotná hmotnost ale není rozhodující. Nejcennější materiály představují jen malou část panelu.
Typickým příkladem je stříbro. Přestože je ho v panelu relativně málo, patří díky své vysoké ceně k ekonomicky nejzajímavějším materiálům pro pokročilou recyklaci. Význam mají také měď, hliník a křemík. Aktuální studie navíc počítá právě s růstem hodnoty získaného stříbra, hliníku a křemíku jako jedním z faktorů, které mají ekonomiku recyklace postupně zlepšovat.
Právě zde začíná být ekonomika recyklace složitější. Relativně snadné rozdrcení panelu a získání skla či hliníku má nižší přidanou hodnotu. Mnohem atraktivnější je takzvané high-value recycling, při němž se technologicky náročnějšími procesy získávají právě stříbro, křemík a další hodnotnější materiály ve vysoké čistotě.
Vývoj technologií se přitom zrychluje. Kombinace mechanických, tepelných a chemických procesů umožňuje získávat širší spektrum materiálů. Pro budoucí ziskovost recyklace může být právě schopnost získat dražší materiály rozhodující.
Ekonomika zatím není jednoduchá
Největší překážkou recyklačního boomu jsou zatím náklady. V řadě zemí stále není samotná recyklace vysloužilých panelů bez další podpory nebo regulace ekonomicky atraktivní. Důvodem není pouze samotný technologický proces. Panely jsou rozptýlené po velkých územích a musí se svážet do specializovaných provozů. Navíc jsou záměrně konstruovány tak, aby desítky let odolávaly vodě, větru a teplotním změnám. Jednotlivé vrstvy jsou proto pevně spojeny materiály, které při recyklaci komplikují jejich oddělení.
Současná ekonomika je tak trochu paradoxní. Materiály uvnitř panelů hodnotu mají, ale jejich získání může stát více, než kolik recyklátor dostane za jejich prodej.
To se ale může postupně měnit. Nová studie publikovaná v prestižním vědeckém časopisu Nature odhaduje, že globální recyklace fotovoltaického odpadu se v různých modelovaných scénářích může dostat k ekonomickému bodu zvratu mezi lety 2035 a 2040. Důvodem má být kombinace technologického pokroku, klesajících nákladů a rostoucí hodnoty získávaných materiálů. Při vhodném nastavení recyklačních systémů studie odhaduje, že celkový čistý ekonomický přínos může do roku 2060 dosáhnout 529 až 936 miliard dolarů.
Recyklace se začíná přesouvat do průmyslového měřítka
První firmy už připravují kapacity na období, kdy začne množství vysloužilých panelů výrazně růst.
Americká SOLARCYCLE letos zahájila provoz nového závodu v Georgii. Firma uvádí, že její technologie dokáže získat 96 % hodnoty obsažené ve stříbře, mědi, hliníku, skle a dalších materiálech. Do konce roku 2026 chce zařízení zpracovávat přibližně milion panelů ročně a při plném využití má být schopné zpracovat panely odpovídající výkonu až 5 GW ročně.
Zajímavý je především její obchodní model. Recyklační závod má být součástí širšího průmyslového areálu zahrnujícího také plánovanou výrobu solárního skla. Část získaných materiálů tak může být využívána při výrobě nových komponent. Právě propojení recyklace s výrobou může být jednou z cest ke zvýšení ekonomické atraktivity celého procesu.
Dalším hráčem je francouzská ROSI, která se zaměřuje zejména na získávání hodnotných materiálů ze solárních panelů. Z burzovně obchodovaných společností je nejviditelnějším příkladem First Solar. Americký výrobce tenkovrstvých modulů provozuje vlastní recyklační systém už řadu let. V roce 2024 disponoval projektovanou globální kapacitou zhruba 112 tisíc tun ročně a do konce roku 2026 ji chce zvýšit na 136 tisíc tun.
First Solar uvádí, že jeho recyklační proces dokáže získat více než 90 % skla a umožňuje uzavřenou recyklaci polovodičového materiálu pro použití v nových modulech. Je ale důležité dodat, že technologie společnosti je úzce spojená s jejími vlastními tenkovrstvými moduly, takže nejde o univerzální model pro celý fotovoltaický trh.
Pokračování článku je dostupné pro předplatitele
Odemkněte si exkluzivní obsah webu FOND SHOP
V článku se dále dozvíte:
- Jak může regulace rozhodnout o tom, zda se recyklace solárních panelů vyplatí
- Které firmy a části recyklačního řetězce mohou z rostoucího množství vysloužilých panelů těžit
- Proč o budoucnosti odvětví rozhodnou především technologie schopné získávat stříbro, měď a křemík
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.
