Tradiční ekonomika se vrací. Proč mohou být továrny, banky a energie znovu investičním hitem

Když se dnes mluví o investičních příležitostech, většina pozornosti míří na umělou inteligenci, čipy, roboty nebo digitální měny. Na první pohled to vypadá, že nejzajímavější firmy budoucnosti budou ty, které téměř nic nevyrábějí a jejichž největším majetkem je software, data nebo značka. Jenže pod touto digitální vrstvou existuje mnohem méně nápadná ekonomika, bez které by žádná technologická revoluce nefungovala. Datová centra potřebují elektřinu, sítě potřebují měď, továrny potřebují stroje, města potřebují budovy a státy potřebují banky, které financují obrovské investice. 

Mezinárodní měnový fond přitom v červenci 2026 odhadl růst světové ekonomiky na 3 % v letošním roce a 3,4 % v roce 2027. Nejde o žádný mimořádný hospodářský boom, ale ani o svět, který by přestal vyrábět a spotřebovávat. Naopak, část kapitálu se začíná přesouvat k fyzické infrastruktuře, energetice a výrobě. Evropská komise navíc upozorňuje, že návrat výroby zpět do Evropy zatím zůstává poměrně vzácný, což ukazuje, jak obtížné a nákladné je obnovit výrobní kapacity, které se v minulých desetiletích přesunuly jinam. Pro investora je to důležitá připomínka: největší příběhy příštích let nemusí vznikat pouze v technologických firmách. Mohou vznikat také v odvětvích, která vypadají na první pohled až překvapivě obyčejně.

Ekonomika, která se nedá stáhnout do telefonu

Tradiční ekonomika znamená především firmy, které vyrábějí skutečné věci nebo poskytují služby spojené s fyzickým světem. Patří sem průmyslové podniky, energetické společnosti, stavební firmy, banky, dopravci, těžaři surovin, zemědělství nebo výrobci strojů. Dlouho působily jako pomalejší sourozenci technologických společností. Jejich růst bývá méně oslnivý, potřebují více kapitálu a často čelí vyšším nákladům na zaměstnance, energii a suroviny. Jenže tato nevýhoda se může v některých případech změnit v přednost. Čím více se ekonomika digitalizuje, tím více fyzické infrastruktury potřebuje. Umělá inteligence například zvyšuje potřebu výpočetního výkonu, který musí být umístěn v obrovských datových centrech. Ta zase potřebují elektrárny, rozvodné sítě, chlazení, stavební materiály a zařízení. Digitální ekonomika tedy ve skutečnosti vytváří další poptávku po velmi tradičních odvětvích. A zde vzniká zajímavý investiční paradox: technologická revoluce může být jedním z důvodů, proč se vyplatí sledovat starou ekonomiku.