Rekord za 16,5 milionu dolarů a fronty před hračkářstvími. Sběratelské karty Pokémonů spustily investiční mánii

Šestnáctého února 2026 se v aukčním domě Goldin prodala karta Pikachu Illustrator za 16 492 000 dolarů, v přepočtu zhruba 345 milionů korun. Prodávajícím byl youtuber a boxer Logan Paul, který ji v roce 2021 koupil za 5,275 milionu dolarů, takže na ní za necelých pět let vydělal 212 procent. Kupcem se stal americký investor AJ Scaramucci, jehož jméno je spojené především s kryptoměnovým odvětvím, což samo o sobě dost vypovídá o tom, odkud na tento trh proudí nové peníze.

Padl tím zároveň rekord, který předtím nedržela žádná Pokémon karta, ale sportovní kus se společnými podpisy Michaela Jordana a Kobeho Bryanta prodaný za 12,93 milionu dolarů. Zatímco její hodnota stála na jménech a hlavně samotných podpisech dvou největších legend historie basketbalu, od února je nejdražší sběratelskou kartou světa prostě obrázek žluté kreslené postavičky bez žádné další přidané hodnoty.

Samozřejmě však nejde o kartičku zcela obyčejnou, Pikachu Illustrator je dokonce velice zvláštní případ. Vznikl v letech 1997 a 1998 speciálně jako cena v ilustrátorské soutěži japonského časopisu CoroCoro Comic. Rozdáno jich bylo nejspíše jen třicet devět kusů a Paulův exemplář je podle všeho v současnosti zcela jediný s nejvyšším možným hodnocením zachovalosti PSA 10. Jak zásadní rozdíl v ceně právě zachovalost kartičky dělá, ilustruje tato tabulka.

Za povšimnutí stojí také, že nejdražší veřejně vydanou kartou, tedy takovou, kterou si kdokoli mohl koupit v obchodě, je Charizard z prvního vydání z roku 1999 prodaný loni v prosinci za 550 tisíc dolarů. Všechno nad tuto hranici jsou jen a pouze soutěžní či zaměstnanecké kusy, které se do běžného prodeje nikdy nedostaly.

Právě v zachovanosti leží většina hodnoty jednotlivých kartiček, jde však o velice rizikový mechanismus. Ohodnocení totiž provádí specializovaná firma, a největším faktorem rozhodujícím o ceně sběratelského kousku je tak jeden prakticky neoddiskutovatelný verdikt.

Zajímavý je pak také pohled na to, jak rychle se trh k takto vysokým částkám vlastně dostal. Nejčastěji citovaným ukazatelem je index sběratelských karet provozovaný službou cardladder.com, který agreguje realizované ceny tisíců jednotlivých kusů. Zatímco do roku 2020 trh rostl spíše přirozeně spolu s klesající hodnotou peněz a větším bohatstvím společnosti, během posledních let už jde o vyloženě investiční mánii.

Je tedy jasně vidět, že za poslední roky neprošly žádnou velkou změnu samotné kartičky, nýbrž jen skladba jejich kupujících. Vedle opravdových nadšenců a sběratelů, kteří na trhu byli odjakživa, přišly celebrity a hlavně spekulanti, kteří zbohatli na kryptoměnách či jiných aktivech a hledají, kam přesunout část zisků. Únorový rekordní obchod, kdy karta putovala od youtubera k investorovi z krypto odvětví, je toho učebnicovým příkladem.

A pak je tu ještě druhá skupina, která provozuje de facto algoritmické tradování sběratelských kartiček. Překupníci vybavení automatizovaným softwarem dokáží vyprázdnit e-shop rychleji, než na něj běžný zákazník vůbec stihne kliknout, a nové edice tak z pultů mizí během minut. Na sekundárním trhu se pak objevují klidně za trojnásobek doporučené ceny. A ten, kdo chce novou krabičku, si ji obvykle nekupuje v obchodě, ale právě na druhotném trhu od překupníků. Nejde přitom jen o specialitu Pokémonů, což ukázalo letos v červenci uvedení konkurenční značky Palworld, kde se nejvzácnější kusy objevily na eBayi za čtyři tisíce dolarů jen pár hodin po spuštění prodeje.

Když tedy trh roste takovým tempem a peníze do něj tečou ze všech stran, nabízí se logická otázka. Dá se na tom podílet i jinak než tím, že se člověk v sedm ráno postaví do fronty před hračkářství? Odpověď bohužel úplně pozitivní není, leda byste vlastnili kus The Pokémon Company – ta totiž na kartách vydělává přes tři miliardy dolarů ročně a je zcela nepopiratelným vítězem celého „sběratelského“ nadšení. Tato společnost však není veřejně obchodovaná, a i když si můžete koupit akcie Nintenda, které v ní drží zhruba třetinový podíl, není to samozřejmě přímá investice do Pokémonů. Jeho akcie expozici rozmělňují do konzolí, her a filmové licence natolik, že s cenami karet by tato pozice měla společného opravdu málo.

Další cestou jsou pak specializované fondy zaměřené čistě na sběratelské karty. Ty zase ale existují prakticky jen ve Spojených státech, a běžnému českému investorovi tak nejsou dostupné. Navíc jde o produkty s vysokými poplatky, na nichž opět vydělávají hlavně správci fondu. Jedinou opravdovou možností tedy zůstává kupování fyzických karet buďto od překupníků, nebo přímo v obchodech.

Taková investice sice může přinést opravdu obří zhodnocení, stejně tak ale můžete sáhnout po třeba poškozeném kuse a skoro o všechny peníze přijít. A i v době nevídaného zájmu je s kartami spojená velmi nízká likvidita. Podvod to ovšem není a rozhodně nejde o aktivum, které by mělo skončit na nule. Na rozdíl od NFT kolekcí, se kterými bývají často srovnávány, mají karty za sebou třicet let existence, skutečnou komunitu a firmu, která na nich vydělává miliardy dolarů ročně.

Zároveň ale platí, že ta ohromující procenta vznikla na hrstce ohodnocených kusů starých pětadvacet let a v aukcích, kterých se účastní pár desítek lidí na světě. K balení, které si dnes koupíte v hračkářství, se nevztahují ani náhodou. Jako investiční nástroj jde navíc o aktivum bez stálého peněžního toku, s vysokým rizikem při ocenění a obřími transakčními náklady. Brát kartičky jako ryze okrajovou část portfolia, se kterou se lze při jejich sbírání či rozbalování i trochu pobavit, tedy smysl dává, zajištění na důchod si ale s Pokémony nejspíše nezařídíte.