Trhy vstupují do roku 2026 s vysokými valuacemi a nejistotou měnové politiky

Právě tento rozpor mezi cenami aktiv a mírou nejistoty v ekonomice činí vstup do roku 2026 mimořádně citlivým. Trhy se totiž nacházejí ve fázi, kdy jsou velmi dobře oceněny, ale zároveň mimořádně závislé na příznivém vývoji hned několika klíčových faktorů. Jakákoli změna očekávání tak může mít nepřiměřeně silný dopad na ceny.

Vysoké ocenění akcií jako sázka na bezchybný vývoj

Současné ocenění akciových trhů odráží silnou víru investorů v pokračující růst zisků firem. Poměrové ukazatele založené na očekávaných výsledcích se v mnoha případech nacházejí nad úrovněmi, které byly v minulosti považovány za dlouhodobě udržitelné. To samo o sobě ještě nemusí znamenat blížící se problém, ale spíše odrážení tendence, že trhy nejsou řízeny historií, ale budoucími očekáváními.

Podstatné však je, že tato očekávání dnes ponechávají jen velmi malý prostor pro chyby. Investoři implicitně předpokládají, že hospodářský růst zůstane dostatečně silný, náklady firem se stabilizují a měnové podmínky se v určité fázi znovu uvolní. Pokud by se ukázalo, že byť jen jeden z těchto předpokladů neplatí, mohou se současné valuace rychle stát neudržitelnými.

Zvláště zranitelné jsou v tomto ohledu sektory, kde je ocenění založeno převážně na očekávaném budoucím růstu, nikoli na stabilní současné ziskovosti. Typickým příkladem je technologický sektor, především jeho růstová část, kde řada firem dosahuje vysokého tržního ocenění navzdory relativně nízkým nebo nestabilním ziskům. U těchto společností investoři neplatí za současné výsledky, ale za příslib budoucí dominance na trhu, růstu tržního podílu a zvyšování marží v horizontu několika let.

Výrazně exponované jsou zejména firmy působící v oblasti polovodičů, výpočetní infrastruktury a softwarových řešení navázaných na rozvoj umělé inteligence. U velkých veřejně obchodovaných společností z tohoto segmentu je běžné, že ocenění implicitně předpokládá nejen pokračující růst poptávky, ale také absenci výraznější konkurence a schopnost dlouhodobě přenášet náklady na zákazníky. Jakmile by však došlo ke zpomalení investic, technologickému přesycení nebo tlaku na ceny, rozdíl mezi očekáváním a realitou by se mohl rychle projevit v poklesu hodnoty akcií.

Citlivé jsou rovněž menší a středně velké růstové firmy, které jsou často financovány s očekáváním budoucí ziskovosti, nikoli na základě současných peněžních toků. Tyto společnosti jsou obzvlášť závislé na dostupnosti kapitálu a na úrovni úrokových sazeb. Vyšší cena financování přímo snižuje jejich hodnotu, protože oddaluje bod, kdy se investice začnou investorům skutečně vracet. V prostředí nejisté měnové politiky se proto právě tento segment může stát zdrojem zvýšené volatility.

Dalším sektorem, kde se vysoké ocenění může ukázat jako problematické, je spotřebitelský sektor zaměřený na prémiové a diskreční zboží (cyklická spotřeba: consumer discretionary). Řada veřejně obchodovaných firem zde těží z optimismu ohledně kupní síly domácností a dlouhodobých spotřebitelských trendů. Pokud by však došlo k oslabení ekonomického růstu, vzestupu úrokových sazeb nebo k vyšší opatrnosti spotřebitelů, mohou se očekávání rychle přehodnotit. U těchto společností je často přehlíženo, že jejich marže jsou citlivé na změny nákladů i poptávky, a současné ocenění s tímto rizikem plně nepočítá.

Na opačné straně spektra stojí sektory s relativně stabilními peněžními toky, jako jsou základní spotřeba, zdravotnictví nebo některé části infrastruktury. I zde však platí, že vysoké ocenění může být problémem, pokud je založeno na předpokladu trvale nízkých úrokových sazeb. Jakmile se ukáže, že sazby zůstanou vyšší po delší dobu, klesá relativní atraktivita těchto „bezpečnějších“ investic a jejich cena se může přizpůsobit novým podmínkám.

Celkově lze říci, že současné ocenění akciových trhů představuje sázku na mimořádně hladký vývoj: stabilní ekonomický růst, postupné uvolňování měnové politiky a rychlé naplnění technologických slibů. Problémem není existence těchto scénářů, ale jejich téměř bezvýhradné započítání do cen. V takovém prostředí se riziko neprojevuje pozvolna, ale skokově — ve chvíli, kdy se ukáže, že realita zaostává byť jen mírně za očekáváním.