Oligopoly, které investoři přehlížejí: Od baterií do naslouchátek po průmyslové plyny
Některé z nejzajímavějších oligopolů na burze vyrábějí produkty, kolem kterých bychom v běžném životě téměř prošli bez povšimnutí. Třeba malé baterie do naslouchátek nebo kyslík, dusík a další plyny používané v nemocnicích a továrnách.
Tyto zdánlivě obyčejné produkty ale mohou vytvářet překvapivě silné podnikatelské příkopy. Zákazník totiž často nehledá nejlevnější láhev plynu nebo baterii, ale především jistotu, že produkt dostane ve správný čas a bude fungovat přesně tak, jak má. A vybudovat síť, která tuto jistotu zajistí, může být mnohem těžší než samotný výrobek vyrobit.
Baterie, které se nedají běžně nahradit
Začněme něčím, co máme doslova v kapse. Baterie do naslouchátek vypadají jako zmenšená verze běžných baterií, ve skutečnosti jde ale o samostatný trh. Evropská komise při posuzování hospodářské soutěže výslovně dospěla k závěru, že baterie do naslouchátek tvoří samostatný výrobkový trh. Důvod je jednoduchý: běžné baterie nelze jednoduše použít jako náhradu a jejich výroba vyžaduje specifické výrobní zařízení. Zajímavé je také to, že se prodávají jinými cestami – vedle obchodů například přes audiology, specializované lékaře a zdravotnické systémy.
A distribuční kanál je zde důležitější, než by se mohlo zdát. Výrobce baterie nemusí přesvědčit jen zákazníka, aby si koupil jeho značku. Musí se dostat také do sítě obchodů, zdravotnických zařízení a odborníků, kteří baterie doporučují nebo prodávají. V minulosti se přitom trh postupně koncentroval kolem specializovaných výrobců a značek, jako jsou Rayovac nebo PowerOne. Evropská komise například upozorňovala, že společnost Spectrum Brands používá značku Rayovac pro baterie do naslouchátek, zatímco Varta se používá u jiných speciálních baterií.
To je první důležitá lekce pro investora: malý výrobek neznamená malou konkurenční výhodu. Pokud je výrobek specializovaný, zákazník ho nemůže snadno nahradit a výrobce má vybudovanou distribuční síť, může mít výrazně lepší postavení, než by naznačovala cena samotného výrobku.
U kyslíku začíná být příběh ještě zajímavější
Ještě výraznější příklad najdeme u průmyslových a medicínských plynů. Kyslík, dusík, argon nebo vodík znějí jako komodity, které by měl vyrábět prakticky každý chemický podnik. Ve skutečnosti je jejich dodávání často založeno na obrovské infrastruktuře. Mezi největší světové společnosti v tomto oboru patří Linde, Air Liquide a Air Products. Vedle nich existují další významní hráči, takže nejde o doslovný světový trh pouze tří firem. Tři zmíněné skupiny však mají mimořádně silné postavení a rozsáhlé distribuční sítě.
Tady se skrývá hlavní důvod, proč je konkurence mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Plyn totiž často nemá smysl převážet na velké vzdálenosti. Linde ve své výroční zprávě přímo uvádí, že jen velmi málo jejích produktů lze ekonomicky přepravovat mimo daný region. Společnost proto kombinuje výrobu přímo u velkých zákazníků, potrubní rozvody, dodávky kapalných plynů a dodávky v tlakových lahvích. Jinými slovy: zákazník nekupuje pouze kyslík. Kupuje celý systém, který mu ho musí spolehlivě dodat.
Pokračování článku je dostupné pro předplatitele
Odemkněte si exkluzivní obsah webu FOND SHOP
V článku se dále dozvíte:
- Jak dlouhé smlouvy Linde uzavírá a proč zákazníkům komplikují změnu dodavatele
- Air Liquide v roce 2026 představila plán růstu, miliardové investice a rozsáhlý zpětný odkup akcií
- Proč síť 750 výrobních zařízení a 250 tisíc zákazníků vytváří Air Products silnou konkurenční bariéru
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.