Smrt jako investiční příležitost: Miliardy míří do biotechnologií i digitálního dědictví

Na druhé straně rychle přibývají služby, které řeší opačný okamžik: co se stane s našimi penězi, účty, fotografiemi, hesly, vzpomínkami a majetkem, až zemřeme. Jedním z nejvýraznějších příkladů je americká společnost Retro Biosciences, kterou podporuje Sam Altman. Jejím cílem není jednoduše vytvořit člověka, který bude žít dvě stě let. Firma se snaží najít způsoby, jak prodloužit období života, kdy je člověk zdravý, například pomocí buněčné léčby, přeprogramování tkání a léků zaměřených na procesy spojené se stárnutím. V květnu 2026 oznámila nové financování při ocenění firmy před jeho započtením ve výši zhruba 38,5 miliardy Kč. Samotná výše tohoto nového kola zveřejněna nebyla. 

Ještě zajímavější je, kam se tento obor posunul. Retro už není pouze výzkumným projektem v laboratoři. Její přípravek RTR242 vstoupil do prvního klinického zkoušení u lidí. To samozřejmě neznamená, že bylo prokázáno prodloužení lidského života – mezi prvním zkoušením léku a skutečně účinnou léčbou může být mnoho let a také neúspěch. Pro investora je ale podstatné něco jiného: peníze se začínají přesouvat od vzdálené myšlenky „porazíme stárnutí“ k vývoji konkrétních léčiv. 

Podobnou cestu ukazuje společnost Altos Labs. Ta vznikla s počátečním financováním kolem 64 miliard Kč a soustředí se na takzvané omlazení buněk – snahu obnovit jejich zdraví a odolnost tak, aby bylo možné léčit nemoci a poškození související se stárnutím. Firma zůstává soukromá, takže běžný investor si její akcie na burze nekoupí. Přesto je její existence důležitým signálem: velký kapitál je ochoten financovat výzkum, jehož návratnost může být vzdálená mnoho let. 

A právě tady začíná zajímavá investiční otázka. Čím delší je cesta od laboratorního objevu k léku, tím více kapitálu je potřeba a tím vyšší je riziko, že se projekt nikdy nepromění v obchodně úspěšný výrobek. U běžné technologické firmy může investor během několika let zjistit, zda o službu zákazníci stojí. U léčby stárnutí může trvat mnohem déle, než se ukáže, zda skutečně funguje a zda její účinek stojí za cenu, kterou bude ochoten zaplatit zdravotní systém nebo pacient.