Konec éry „zelených snů“? Evropa zjišťuje, že energie musí být hlavně dostupná

Právě vysoké ceny energií se totiž stále více dostávají do středu debaty o konkurenceschopnosti evropských firem. Důvod je dobře vidět na aktuálních číslech. V červenci 2026 vzrostly ceny průmyslových výrobců v Evropské unii meziročně o 5,6 procenta. Samotné ceny energií se přitom v eurozóně jen mezi červnem a červencem zvýšily o 5,6 procenta. Energie se tak znovu stávají jedním z nákladů, které mohou tlačit ceny výrobků vzhůru. A tady se zelená transformace dostává do nepříjemného střetu s realitou. Evropa může chtít vyrábět čistěji, ale zároveň potřebuje vyrábět levněji. Pokud evropská ocelárna, chemická továrna nebo výrobce automobilových součástek platí za elektřinu výrazně více než konkurent v zahraničí, může postupně přicházet o výrobu i investice.

Elektřina už není jen ekologické téma

Evropská komise si tento problém evidentně uvědomuje. V červenci 2026 představila plán na podporu elektrifikace, jehož jedním z hlavních cílů je snížit náklady na elektřinu a posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Komise chce například snižovat síťové poplatky, řešit rozdílné zdanění elektřiny a plynu a podporovat akumulaci elektřiny a domácí výrobu. To je poměrně zásadní posun v argumentaci. Obnovitelné zdroje už nejsou v evropské debatě důležité pouze proto, že mají nižší emise. Mají také představovat způsob, jak vyrábět elektřinu doma a omezit závislost na dovážených palivech. Slunce a vítr se totiž nedovážejí tankery a jejich cena nezávisí na tom, co se děje na světovém trhu s plynem.

A že tento přístup není pouze politickým prohlášením, ukazují data. Ve druhém čtvrtletí 2026 pocházelo z obnovitelných zdrojů 54,1 procenta veškeré elektřiny vyrobené v Evropské unii. Solární elektrárny přitom poprvé představovaly největší část obnovitelné výroby. Jenže tím se dostáváme k prvnímu velkému paradoxu současné energetiky. Čistá elektřina nemusí automaticky znamenat levnou elektřinu.