Jak pomocí akciových investic trvale neztratit kupní sílu

Každý drobný investor zajisté narazil na základní poučku, že akciové trhy mají na dlouhém horizontu od cca 10 až 15 let, někdy i dříve, schopnost vzpamatovat se z pravděpodobných propadů v mezidobí a doručit investorům solidní zhodnocení, které navíc často dokáže výrazně překonat inflaci. Platí samozřejmě, že čím delší investiční horizont, tím je zmíněná šance vyšší. Aneb jestliže lze historicky najít klouzavé časové úseky v rozsahu 10 až 15 let, během nichž si akciové trhy neuměly s inflací poradit, na 20letých a delších periodách již skoro vždy přinesly nemalý kladný reálný výnos.

Tato poučka ovšem předpokládá dostatečnou diverzifikaci akciových investic. Pokud nasměrujeme většinu akciové složky portfolia do jednoho malého regionu nebo dokonce jednoho sektoru, můžeme nakonec utrpět dlouhodobou ztrátu třeba i po 20 letech, nemluvě o zdolání inflace. Riziko trvalé (reálné) ztráty pak vypadá ještě naléhavěji, když držíme pouze jednotlivé akcie malého počtu firem s podobnými cenovými reakcemi na hlavní tržní události.

Pokud nasměrujeme většinu akciové složky portfolia do jednoho malého regionu nebo dokonce jednoho sektoru, můžeme nakonec utrpět dlouhodobou ztrátu třeba i po 20 letech, nemluvě o zdolání inflace.

Prozkoumejme dlouhodobý vývoj reálné výkonnosti geograficky a sektorově vymezených akciových indexů MSCI (včetně reinvestování dividend) pohledem tuzemského korunového investora za posledních 30 let, konkrétně od ledna 1995. Na příslušné akciové trhy lze typicky získat expozici s plným měnovým rizikem přes nízkonákladová (cizoměnová) ETF, nebo alternativně přes akciové fondy s kompletně měnově zajištěnou korunovou třídou. Zatímco prvnímu z obou přístupů odpovídají benchmarkové akciové indexy MSCI s výkonností přepočtenou do koruny, s druhým souzní tyto indexy vyjádřené v lokálních měnách burz, na kterých se obchodují obsažené firmy (podle jejich sídel).