Inflační riziko v éře deglobalizace: Jak se mění cenové tlaky

Na oficiálním blogu tuzemské národní banky byl v reakci na aktuální vyhlídky pro růst cen potravin publikován blog s názvem Nevyzpytatelné ceny potravin. Autorka Soňa Benecká na čnBlogu komunikovala, že Neposedné ceny potravin znepokojují spotřebitele. “V posledních třech letech se vývoj cen potravin stal výrazným zdrojem nejistoty a překvapení,“ spotřebitelé mohou nabýt dojmu, že se zdražuje obecně (Benecká, 2025).

Inflační tlaky se dnes zdají být jako sníh na jaře – chvíli se zdá, že zmizí, ale pak zase napadne a způsobí další problémy. Centrální banky se v posledním čtvrtstoletí střetávaly s inflačními tlaky představujícími důsledek poptávkových nerovnováh v podmínkách příznivého působení nabídkové strany. Řešení a zvládání nabídkových inflačních tlaků je pro ně novou výzvou.

Inflace byla běžně řešena komunikací ovlivňující inflační očekávání a zdůrazňující závazek setrvale nízké mírné inflace a možností zvýšit úrokové sazby a tím tlumit poptávku. V nové konstelaci, kdy nastupuje inflace strukturální a inflační tlaky jsou trvalejší povahy, může být leccos jinak. Inflační riziko je opět ve hře a na scéně. Změnit se mohou měnověpolitické cíle, komunikace i nástroje.

Historie prokazuje, že inflace může fungovat jako prostředek pro nastolování rovnováhy, zejména při strukturálních změnách ekonomik. Dnes v pozadí takových změn stojí reshoring a deglobalizace, stejně jako protekcionismus a geopolitická pnutí. V konečné instanci fungování fiat měn pak inflace pomáhala vyvážit nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v podmínkách reálného omezení zdrojů. Udržitelnosti bylo možné dosáhnout zlehčením finančních závazků denominovaných ve fiat měnách.