Silná koruna má dvě tváře. Kdo na ní vydělává a komu ukrajuje zisk?
Posilující koruna dokáže zlevnit zahraniční dovolenou, nákupy i dovážené zboží. Současně však může připravit exportéry o část zisku a českým investorům snížit výnosy ze zahraničních akcií. Měnový kurz přitom dokáže změnit výsledek investice i bez jediného pohybu na burze.
Měnový kurz patří k faktorům, které investoři často přehlížejí. Při nákupu amerických akcií nebo evropských fondů sledují především hospodářské výsledky společností, vývoj odvětví a ocenění trhu. Výsledný výnos v korunách však ovlivňuje také to, jak se mezitím změnila hodnota české měny. Pro českého investora je proto důležité sledovat dvě veličiny: vývoj samotné investice a pohyb měnového kurzu. Zahraniční akcie může například za rok zdražit o deset procent, přesto její český majitel nemusí dosáhnout kladného výnosu. Pokud totiž zahraniční měna ve stejném období výrazně oslabí vůči koruně, část zisku se při přepočtu vymaže.
Aktuální vývoj přitom ukazuje, že kurz nemusí sledovat jednoznačný trend. Podle údajů České národní banky se průměrný kurz eura pohyboval v prvních třech čtvrtletích roku 2026 kolem 24,33 až 24,23 koruny. Na začátku listopadu se pak dostal na 24,345 koruny. Podzimní prognóza ČNB počítá s průměrným kurzem 24,30 koruny pro letošní i příští rok. Pro investory je tak důležité počítat s měnovým rizikem i v období, kdy se kurz zdánlivě příliš nemění.
Silnější koruna: vítězové jsou dovozci a spotřebitelé
Nejviditelnější výhodu mají společnosti, které nakupují zboží a služby v zahraničí, ale prodávají je na českém trhu. Za stejnou částku v zahraniční měně totiž při silnější koruně zaplatí méně. Ušetřit mohou například dovozci elektroniky, automobilů, průmyslových součástek nebo energetických surovin. Představme si českého dovozce, který nakupuje zboží za pevně sjednanou částku. Při kurzu 25 korun za jednotku zahraniční měny odpovídá jeho faktura 25 milionům korun. Pokud koruna posílí a kurz klesne na 24 korun, stejný nákup ho vyjde na 24 milionů. Rozdíl jednoho milionu korun může firma využít ke zvýšení marže, případně část úspory promítnout do nižších cen pro zákazníky.
Podobný efekt pocítí domácnosti. Silnější koruna zlevňuje zahraniční dovolené, nákupy v zahraničních internetových obchodech nebo elektroniku dováženou ze světových trhů. Promítnutí změny kurzu do konečných cen ovšem nebývá okamžité. Záleží na skladových zásobách, uzavřených dodavatelských smlouvách, dopravních nákladech i obchodních maržích, Evropská centrální banka ale upozorňuje, že změny měnových kurzů se do dovozních a spotřebitelských cen přenášejí jen částečně.
Výhodu mají také čeští turisté cestující do zahraničí. Naopak pro zahraniční návštěvníky se Česko při posilování koruny prodražuje. To může komplikovat situaci hotelům, restauracím a dalším podnikům závislým na zahraniční klientele. Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu přijelo ve třetím čtvrtletí roku 2026 do tuzemských hromadných ubytovacích zařízení 3,4 milionu zahraničních hostů, meziročně o 3,5 % více. Zahraniční návštěvníci zde strávili 8,4 milionu nocí. Samotný růst návštěvnosti samozřejmě nelze přičítat výhradně měnovému kurzu, ukazuje však ekonomický význam příjezdového cestovního ruchu.
Exportéři: silnější koruna může ukrajovat zisky
Na opačné straně stojí české firmy, které prodávají své výrobky a služby do zahraničí, ale značnou část nákladů hradí v korunách. Typickým příkladem jsou průmyslové podniky, strojírenské společnosti nebo výrobci automobilových součástek.
Pro českou ekonomiku jde o podstatné téma. Podle Evropské komise představoval vývoz zboží a služeb v roce 2025 přibližně 74,8 % českého hrubého domácího produktu. Komise zároveň upozorňuje, že posilování koruny během roku 2025 spolu s vyššími cenami energií a náklady na práci zhoršovalo cenovou konkurenceschopnost českých vývozců.
Dopad však není pro všechny exportéry stejný. Výrobce, který nakupuje součástky v zahraničí a zároveň tam prodává hotové výrobky, má určitou přirozenou ochranu. Silnější koruna mu sice snižuje korunovou hodnotu tržeb, současně ale zlevňuje dovážené vstupy. Výsledný dopad na zisk proto závisí také na tom, kde firma vyrábí, odkud nakupuje a v jaké měně uzavírá smlouvy.
Zahraniční akcie mohou růst, ale český investor přesto prodělá
Pro investory představuje posilování koruny méně viditelné, ale velmi důležité riziko. Výnos zahraniční investice totiž závisí na vývoji její ceny i na změně kurzu mezi korunou a zahraniční měnou. Představme si investora, který vloží 100 000 korun do amerických akcií. Jejich hodnota během roku vzroste o 10 %. Ve stejné době však zahraniční měna oslabí vůči koruně o 10 %. Po přepočtu bude mít investice hodnotu přibližně 99 000 korun. Přestože akcie na zahraničním trhu vydělaly, český investor skončil v korunovém vyjádření s jednoprocentní ztrátou.
Stejný princip platí pro fondy obchodované na burze (ETF), které investují do zahraničních akcií. Důležité je přitom rozlišovat měnu, ve které se fond obchoduje, a skutečnou měnovou skladbu jeho investic. Pokud investor nakoupí fond obchodovaný v eurech, automaticky tím neodstraní kurzové riziko amerických nebo asijských společností, které fond vlastní. Rozhodující je, jaké měny jsou zastoupeny v podkladových aktivech a zda fond používá měnové zajištění.
Pro investory do zahraničních dluhopisů může být kurzové riziko dokonce zásadnější než samotný úrokový výnos. Pokud dluhopis přináší například tříprocentní roční výnos, ale zahraniční měna během stejného období ztratí vůči koruně pět procent hodnoty, korunový výsledek bude záporný. U kratších investičních horizontů proto může být měnové zajištění důležitou součástí řízení rizika.
Jak se proti posilování koruny chránit?
Firmy i investoři mohou využít několik způsobů měnového zajištění. Jedním z nejrozšířenějších je termínový měnový obchod. Firma se s bankou předem dohodne na kurzu, za který v budoucnu nakoupí nebo prodá určitou částku zahraniční měny. Tím si zajistí předvídatelnou korunovou hodnotu budoucí platby. Příklad: Exportér očekává za tři měsíce zahraniční příjem. Pokud se obává posílení koruny, může si již dnes sjednat budoucí prodej zahraniční měny za předem stanovený kurz. Získá tak jistotu, kolik korun obdrží, i kdyby se kurz mezitím výrazně změnil.
Zajištění však není zadarmo. Termínový kurz se může lišit od aktuálního kurzu kvůli rozdílným úrokovým sazbám obou měn a banka do něj promítá také své obchodní rozpětí. Dalším nákladem je ušlý potenciální zisk: pokud se kurz nakonec vyvine pro firmu příznivěji, sjednaný obchod jí nedovolí tuto výhodu plně využít. Alternativou jsou měnové opce. Ty dávají právo uskutečnit směnu za předem dohodnutý kurz, nikoliv povinnost. Za tuto flexibilitu však kupující platí opční prémii.
Podobnou možnost mají také drobní investoři. Mohou vybírat fondy, které měnové riziko částečně nebo úplně zajišťují. Takové fondy se snaží omezit vliv pohybu kurzů na výsledný výnos. Jejich používání však může znamenat vyšší náklady a zajištění nemusí odstranit všechna rizika. Důležité je také ověřit, vůči jaké měně fond zajištění provádí. Zajištění vůči euru totiž českému investorovi samo o sobě neodstraní riziko pohybu koruny vůči této měně.
Tři skutečné události, které ukazují sílu měnového kurzu
Měnový kurz není jen číslo na obrazovce směnárny. Dokáže během několika měsíců změnit ziskovost exportérů, prodražit dovážené zboží a ovlivnit konkurenceschopnost celých odvětví. Česká ekonomika zažila hned několik situací, kdy pohyb koruny výrazně zamíchal kartami firem i investorů. Následující tři události ukazují, jak se kurzové změny promítají do skutečného podnikání a proč by je investoři neměli přehlížet.
1. Listopad 2013: ČNB záměrně oslabila korunu. Exportéři získali výhodu
Česká národní banka se v listopadu 2013 rozhodla zasáhnout proti příliš nízké inflaci a hrozbě deflace. Proto začala prodávat koruny a nakupovat zahraniční měny. Cílem bylo oslabit českou měnu přibližně na úroveň 27 korun za euro a tuto hranici následně bránit. Zásah měl přímý dopad na české exportéry.
Naopak dovozci museli za zahraniční zboží platit více. Zdražily například dovážené komponenty, technologie a další vstupy. Oslabení koruny tak představovalo výhodu pro část českého průmyslu, zatímco dovozcům a spotřebitelům přineslo vyšší náklady. ČNB v listopadu 2013 oznámila, že do 20. listopadu nakoupila zahraniční měny přibližně za 200 miliard korun. Za 200 miliard korun by bylo možné při dnešních cenách pořídit téměř 70 tun ryzího zlata. To je přibližně hmotnost jednoho moderního bojového tanku Leopard 2. Takový objem drahého kovu si lze jen obtížně představit – právě tolik peněz přitom ČNB vynaložila na nákup zahraničních měn během prvních listopadových intervencí v roce 2013.
2. Duben 2017: Konec intervencí a rychlé posílení koruny
Po více než třech letech ČNB 6. dubna 2017 ukončila kurzový závazek, kterým bránila posílení koruny pod hranici 27 korun za euro. Trh na tuto zprávu reagoval okamžitě. Během prvního dne se koruna dostala až přibližně na 26,56 koruny za euro. Pro české exportéry to znamenalo změnu podmínek. Za stejné zahraniční tržby začali po přepočtu dostávat méně korun.
Dovozci naopak získali výhodu. Za stejné zahraniční dodávky platili méně a mohli těžit také z levnějších dovážených surovin a technologií. Zajímavé je, že posilování koruny pokračovalo i v následujících měsících. Podle historického přehledu ČNB koruna do konce roku 2017 posílila o více než pět procent. Pro firmy, které neměly své budoucí příjmy zajištěné, to znamenalo další tlak na korunovou hodnotu zahraničních tržeb.
3. Březen 2020: Pandemie oslabila korunu a prodražila dovoz
Vypuknutí pandemie covidu-19 vyvolalo na finančních trzích paniku. Investoři se zbavovali rizikovějších aktiv a česká koruna během prvních týdnů pandemie výrazně oslabila. Její kurz se dostal až k úrovni 28 korun za euro. Dopad byl patrný také na českém zahraničním obchodě. Podle Českého statistického úřadu vzrostly v březnu 2020 vývozní ceny meziměsíčně o 4,1 procenta, především kvůli oslabení koruny vůči zahraničním měnám. Dovozní ceny se ve stejném období zvýšily o 2,9 procenta. Po očištění o kurzový vliv přitom vývozní ceny klesly o 0,2 procenta a dovozní o 1,3 procenta. To je konkrétní ukázka toho, jak může měnový kurz změnit statisticky vykazované ceny zahraničního obchodu, i když se samotné ceny výrobků v zahraničí vyvíjejí opačně. Oslabení koruny mohlo pomoci exportérům, kteří dostávali za zahraniční zakázky více korun. Dovozcům naopak zvyšovalo náklady. Je však důležité dodat, že pandemie současně způsobila propad zahraniční poptávky a přerušení dodavatelských řetězců. Pro řadu exportérů tak kurzová výhoda nedokázala vyvážit ztrátu objednávek.
Silnější koruna není automaticky dobrou ani špatnou zprávou
Pohyb koruny vytváří vítěze i poražené. Zatímco dovozci, spotřebitelé a čeští turisté mohou z jejího posílení těžit, exportéři a majitelé nezajištěných zahraničních investic se mohou potýkat s nižšími korunovými výnosy. Pro investora z toho plyne důležité poučení: při hodnocení zahraničních akcií nestačí sledovat pouze jejich cenu. Stejně důležité je vědět, jakou měnovou skladbu má portfolio a jaký dopad by na něj mělo výraznější posílení koruny. Měnové zajištění může výkyvy omezit, ale zároveň stojí peníze a připravuje investora o část potenciálního výnosu při příznivém pohybu kurzu. Měnové riziko proto není důvodem vyhýbat se zahraničním investicím. Je však důvodem počítat s ním stejně pečlivě jako s rizikem samotného akciového trhu.
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.
