Obyčejný fén vydělal na Polymarketu desetitisíce dolarů. Jaké mechanismy chrání od něčeho podobného kapitálové trhy?

Poprvé se to stalo 6. dubna – večerní teplota v Paříži z ničeho nic prudce vyskočila, shodou náhod v době, kdy měl na tento velice nepravděpodobný jev někdo vsazeno na nejznámějším predikčním trhu na světě jménem Polymarket. Jak přesně tato platforma funguje, jsme rozebírali v našem minulém článku, ve zkratce jde o místo, kde můžete pomocí kryptoměn sázet na všemožné společenské události či třeba právě přírodní jevy. Dle nálady na daném trhu jsou daným událostem přiřazovány pravděpodobnosti fungující podobně jako kurzy u klasických sázek, zkrátka čím nižší pravděpodobnost, tím vyšší výhra.

Právě proto daný uživatel Polymarketu získal při zcela neočekávaném vývoji pařížského počasí z původního vkladu 30 dolarů nazpět bezmála 14 000 USD. Procentuálně jde o zisk 46 533,33 %, pro lepší představu můžeme také říct, že původní investice se znásobila přibližně 466krát! Že by byl někdo ale až takový šťastlivec, se moc často nestává, aspoň ne dvakrát za ani ne deset dní – 15. dubna se totiž situace opakovala. 

Na Polymarketu byla opět uzavřena sázka na vývoj pařížského počasí, i když tentokrát z jiné peněženky. Znovu šlo ale o predikci, že teplota bude nebývale vysoká, a opět se vyplnila. Tentokrát byl vklad 119 USD proměněn na rovných 21 000 dolarů, což už přitáhlo pozornost světových médií i odborníků. Ačkoliv bylo už 6. dubna jasné, že historická maxima v Paříži nepadala, lidé si to vysvětlovali například chybou senzoru. Když se to však stalo podruhé, nebylo pochyb, že za tím stojí lidský faktor a podvod.

Nejpopulárnější vysvětlení, jak toho daní sázkaři docílili, říká, že šlo dokonce o podvod zcela prostý – teploměr meteorologické stanice nejspíše zmanipulovali pomocí obyčejného fénu na baterie. To víceméně potvrzuje i oficiální vyjádření mluvčího společnosti Météo-France: „Byli jsme skutečně nuceni podat oznámení pro zásah do fungování automatizovaného systému zpracování dat.“ Prakticky jediné opatření, které nyní bylo přijato, byl pak výběr jiného teploměru, ze kterého se budou čerpat data pro sázky a který by měl být lépe chráněn proti manipulaci.

Polymarket jako šedá zóna trhu

Nic jiného však v současné situaci vlastně ani dělat nejde – Polymarket je jakousi šedou zónou, pomocí které na jednu stranu peníze vydělávají i přední světoví leadeři, na druhou však pro registraci na ní nepotřebujete ani žádné ověření totožnosti. Proto je nyní skoro nemožné, aby vyšetřovatelé mohli podvádějící sázkaře vystopovat, a ti si také své „výhry“ nejspíše v klidu užijí.

To vše jen znovu ukazuje, že je třeba v co nejbližší době zavést dohled nad Polymarketem a celým segmentem predikčních trhů. V současnosti to tam totiž vypadá tak, že poctivá většina prohrává proti pár vybraným jedincům s insider infem (či fénem). Je tedy logické, že čím dál tím víc obyčejných lidí z predikčních trhů odchází, což by mohlo brzo způsobit jejich zánik – ani informace zevnitř nepřinesou výhru ve chvíli, kdy nebude nikdo, kdo by prohrával a výhry dotoval.

Pro inspiraci, jak postupovat, vlastně ani není třeba chodit daleko. Stačí se podívat, jak to funguje na trzích finančních. Například u nás sahá snaha o dohled nad obchody s akciemi a dalšími komoditami už do druhé poloviny devatenáctého století. Ze začátku šlo především o licenční činnost rakousko-uherských úřadů, ke které se později přidala i dozorčí a regulační činnost. Vzhledem k rozvětvenosti tehdejší státní správy ale nebyla tato činnost zcela centralizována, což se po roce 1918 přeneslo i do První republiky. 

Tehdy už sice existovaly samosprávné revizní svazy, které se ale stále zpovídaly několika ministerstvům, ať už financí, obchodu, živnosti, průmyslu či zemědělství. Podobně jako nyní začíná svět řešit predikční trhy až když přijdou problémy, začaly tehdejší společnost pořádně zajímat trhy finanční až při hospodářské krizi. V 30. letech tak u nás byl vytvořen Poradní sbor pro věci peněžnictví a peněžní ústavy musely začít posílat pravidelné výkazy Národní bance Československé.

Zlom přinesla Druhá světová válka a vznik Protektorátu Čechy a Morava

Podle vzoru v Říši byla téměř veškerá agenda ohledně dohledu nad kapitálovými trhy svěřena ministerstvu financí a organizacím zvaným ústřední svazy. Po konci války tak bylo potřeba přetrhat veškeré vazby na německý systém, což se víceméně povedlo měnovou reformou v roce 1945. V roce 1948 pak přišli komunisté s další měnovou reformou a spolu s ní pak vešel v platnost i zákon, který veškerý dohled nad peněžnictvím svěřil jen a pouze ministerstvu financí. 

Od dnešního modelu je zde jeden zásadní rozdíl – zatímco nyní působí ČNB jako nezávislá instituce a nejvyšší dozorčí orgán nad peněžnictvím u nás, tehdejší Státní banka československá se zpovídala MF. To se změnilo v roce 1965, kdy vešel v platnost zákon, který generálnímu řediteli SBČ přiznal status vedoucího ústředního orgánu státní správy. Další vývoj se pak nesl v podobném duchu, více pravomocí centrální bance, méně vládě. To vše vyvrcholilo spolu se sametovou revolucí a transformací české ekonomiky z plánované na tržní. Spolu s tím proběhlo oddělení komerčního bankovnictví od toho centrálního a další posílení pravomocí ČNB.

Poslední velká změna struktury dohledu nad finančními trhy pak přišla mezi lety 2006 a 2008, kdy byly jednotlivé útvary reorganizovány do podoby, která vlastně funguje dodnes. Trvalo to tak sice hodně přes sto let, nakonec jsme však dospěli do situace, která víceméně vyhovuje všem – když se vás někdo pokusí podvést při obchodu s akciemi, odejde nejen bez peněz, ale i s trestem odnětí svobody. Přijít s modelem regulace predikčních trhů by tak bylo vhodné co nejdříve, i když by to tentokrát nemělo trvat dovést k dokonalosti tak dlouho.