Největší nákupní horečka za desítky let. Centrální banky míří ke zlatu

Zlato je pravděpodobně tím nejpopulárnějším drahým kovem na světě, a to nejen díky své roli nejpoužívanějšího materiálu pro zhotovení šperků. Už od dob egyptských faraonů platilo za všeobecný uchovatel hodnoty a postavená na něm byla i většina nejstarších měnových systémů – platilo se zkrátka mincemi z drahých kovů. Nejrozšířenější bylo právě zlato, používalo se však i stříbro či bronz. V 19. století pak v carském Rusku zkoušeli třeba také experiment s platinovými mincemi.

Ten rychle skončil kvůli rostoucí hodnotě platiny, která způsobila to, že mince měly větší hodnotu pro samotný kov než jako platidlo. Právě to začalo být dříve či později problémem u všech mincí, a tak se začalo ve velkém přecházet spíše na papírové peníze. Zlato však stále hrálo zásadní roli, tehdejší peníze jím totiž byly pevně kryté – kdo chtěl, mohl si je v bance vyměnit za pevně dané množství zlata.

Konec tomuto systému přinesla 1. světová válka, jejíž vysoké náklady donutily státy vydávat nové, nekryté peníze. K původnímu zlatému standardu se po ní už žádný stát nevrátil, po druhé světové válce však na scénu přišel dlouho plánovaný tzv. Brettonwoodský systém, který do vedoucí role postavil zlato spolu s americkým dolarem.

Zatímco americký dolar byl pevně vázán na zlato, ostatní měny byly vázány na dolar. Obyčejní držitelé dolarů už za ně navíc zlato dostat nemohli, možnost této směny zde byla pouze pro banky a další velké instituce.

V roce 1971 se však začal psát konec éry Brettonwoodského systému, když prezident Nixon finálně zrušil navázání USD na zlato. V roce 1973 tedy začal fungovat nový systém, který známe dodnes a který stojí na ničím nekrytých fiat měnách. V důsledku toho pak zase zlato začalo přicházet i o svojí globální roli uchovatele hodnoty, kterou přebral právě americký dolar. Zvlášť v 90. letech se děly obří směny zlata za dolary, i ČNB se pod vedením Josefa Tošovského v roce 1998 zbavila 56 tun zlata (tehdy zhruba 80 % tehdejších zásob).

Dominance dolaru pak pokračovala i na začátku 21. století, zlom však přišel v únoru 2022, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu. Jako jednu z forem sankcí po začátku války západní státy zmrazily Ruské federaci zhruba 300 miliard dolarů z jejích devizových rezerv uložených na západních účtech.

Zvlášť pro země bloku BRICS či státy Blízkého východu to byl varovný signál, že mít peníze v cizí měně není zcela bezpečné. Centrální banky proto začaly měnit strategii a masivně nakupovat aktivum, které je osvědčené a neutrální – a do popředí se tak opět vrátilo zlato. Výsledkem byly historicky rekordní nákupy: v letech 2022 až 2024 centrální banky nakoupily přes 1 000 tun zlata ročně.

Jak ukazuje tabulka, nákupní horečka neuhasla ani v roce 2025, přestože ceny zlata útočily na historická maxima a celkové objemy byly trochu nižší. Spolu se zvyšováním pozic ve zlatě se mezi centrálními bankéři rozvířila také debata o budoucnosti peněz v digitálním prostoru. Centrální banky po celém světě přicházejí s vlastními digitálními měnami (CBDC – Central Bank Digital Currencies), které v technologických základech vycházejí z klasických kryptoměn, jako je bitcoin.

Tomu se mimochodem často říká „digitální zlato“ a důvod této paralely je zřejmý. Bitcoin má se zlatem společnou základní ekonomickou DNA, totiž vzácnost. Zatímco fiat měny mohou centrální banky tisknout v neomezeném množství, množství zlata v zemské kůře je konečné a celkový počet bitcoinů je matematicky rovněž zastropován. Obě aktiva tak stojí mimo tradiční inflační systém a zároveň jsou zcela neutrální.

Nabízí se tedy otázka, zdali by nemohly v budoucnu centrální banky začít hromadit kryptoměny. Proti tomu však hraje nejen fakt, že jsou kryptoměny vysoce volatilní, což se pro rezervní aktivum zrovna nehodí, ale i jejich princip decentralizovanosti. Ten dohromady s centrálními bankami logicky moc nejde.

Že by se to stát ale přece jen mohlo, to se snaží dokázat zrovna naše centrální banka. Její guvernér Aleš Michl v listopadu loňského roku učinil historický nákup kryptoměn, který ČNB uskutečnila jako první centrální banka v západním světě. Letos v dubnu pak také vystoupil na mezinárodní konferenci Bitcoin 2026 v Las Vegas s přednáškou o diverzifikaci rezerv. Citoval v ní interní studii ČNB, podle které alokace pouhého 1 % rezerv do bitcoinu prokazatelně zvyšuje očekávaný výnos celého státního portfolia, aniž by se přitom zásadně zvýšilo celkové riziko.