Regulace umělé inteligence: Evropa svazuje inovace, Amerika sází na kapitál a Čína na stát. Kdo z toho vytěží nejvíc?

Evropa chce umělou inteligenci rozvíjet pod přísnými pravidly, Spojené státy dávají větší prostor soukromému kapitálu a Čína propojuje technologický rozvoj se státními strategickými cíli. Rozdíly už jsou patrné na toku investic. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj směřovalo v roce 2025 do amerických společností zabývajících se umělou inteligencí přibližně 4,1 bilionu korun rizikového kapitálu. Evropská unie získala zhruba 334 miliard korun a Čína 294 miliard korun. Americké firmy tak přilákaly přibližně dvanáctkrát více kapitálu než evropské. Pro investory je to důležitý signál: jednotlivé regiony vstupují do technologického závodu s velmi rozdílnými finančními možnostmi.

Evropa: ochrana občanů, nebo konkurenční nevýhoda?

Evropská unie zvolila cestu založenou na předběžné kontrole rizik. Jejím hlavním nástrojem je nařízení o umělé inteligenci (AI Act), které rozděluje systémy podle míry rizika. U nejrizikovějších aplikací, například při rozhodování o zaměstnání, vzdělávání nebo přístupu k důležitým službám, požaduje důkladnou dokumentaci, kontrolu kvality, lidský dohled a průběžné sledování fungování systému. Většina pravidel začala platit 2. srpna 2026, požadavky pro vybrané vysoce rizikové systémy však byly po evropském zjednodušení odloženy na prosinec 2027, respektive srpen 2028.

Problém se ukazuje především u menších technologických firem. Představme si evropský začínající podnik, který vyvíjí systém pro automatické vyhodnocování zdravotních snímků. Kromě samotného vývoje musí řešit také dokumentaci, řízení rizik, ověřování přesnosti a další regulatorní požadavky. Velká americká společnost má na tyto činnosti vlastní právní a technické týmy, zatímco malý podnik musí část peněz i zaměstnanců přesunout od vývoje k plnění předpisů. Tím se prodlužuje cesta k uvedení výrobku na trh a roste potřeba dalšího kapitálu. Evropská komise sama ve svých podkladech upozorňuje na nejasnosti pravidel a nedostatek praktických pokynů, které firmám komplikují zavádění nových požadavků. 

Evropa přitom nechce zůstat stranou technologického závodu. Takzvaný bruselský efekt znamená, že pravidla přijatá Evropskou unií mohou postupně ovlivnit i firmy mimo její území. Nadnárodní technologické společnosti totiž často raději přizpůsobí jeden výrobek přísnějším evropským požadavkům, než aby vytvářely několik odlišných verzí pro jednotlivé trhy. Pro evropské firmy to může být konkurenční výhoda v oblastech, jako jsou bezpečnost, ochrana dat nebo důvěryhodnost. Současně ale vzniká otázka, zda Evropa dokáže vytvořit dostatek vlastních technologických společností, které z těchto pravidel budou těžit.