Největší omyl v investování: Proč nás položkové myšlení připravuje o výnosy

V praxi to znamená, že se pozornost investora soustředí na úspěch či neúspěch konkrétních investic, přičemž ztrácí ze zřetele své strategické investiční cíle. Správné taktické rozhodnutí totiž nemusí být vždy vhodné z pohledu celého portfolia.

Cíle investičního portfolia se často definují jako snaha překonat benchmark nebo optimalizovat výnos při určité úrovni rizika. Ani jeden z těchto přístupů však není ideální. Pro většinu jednotlivců by měl být cíl formulován spíše následovně: maximalizovat pravděpodobnost dobrých výsledků a zároveň minimalizovat pravděpodobnost velmi špatných výsledků.

A právě zde vzniká problém položkového myšlení. Projevuje se těmito způsoby:

• Posuzování investice izolovaně nebo jen vůči jedné alternativě.
  (Očekávám, že americké akcie překonají emerging markets, proto je nadhodnotím.)
• Uvažování pouze v jednom konkrétním scénáři budoucnosti.
  (Nemyslím si, že přijde recese, proto preferuji high-yield dluhopisy.)
• Binární hodnocení investic – například podle zisku nebo ztráty.
  (Tato pozice snížila svou výkonnost – bylo tedy chybou ji otevřít.)

Ačkoli se takové uvažování může zdát logické, v kontextu portfolia je často kontraproduktivní. Správná portfoliová rozhodnutí mohou paradoxně na úrovni jednotlivých pozic vypadat jako ne zcela optimální.

Zanedbávání portfolia

Hlavním důvodem, proč vytváříme portfolia z různých aktiv, je princip diverzifikace. Budoucnost je nepředvídatelná, a proto se kombinací jednotlivých investic snažíme dosáhnout vyšší odolnosti portfolia. Kdybychom dokázali budoucnost spolehlivě předvídat, stačila by nám logicky jediná investice.

Zde se však dostáváme k hlavnímu behaviorálnímu problému diverzifikace: vždy budeme mít v portfoliu i investice, kterým se právě nedaří. Dobrá diverzifikace ale znamená mít portfolio odolné vůči různým tržním scénářům. Položkové myšlení však tento princip narušuje. Místo toho, abychom se ptali, jakou roli má konkrétní investice v portfoliu, hodnotíme ji izolovaně – outperformovala, nebo ne?

Zkreslení výsledkem (outcome bias)

Jedním z největších behaviorálních zkreslení je tzv. outcome bias – kdy jednotlivé investice hodnotíme zpětně výhradně podle jejich konečného výsledku. Ty se slabou výkonností považujeme za chyby a ty nejvýkonnější za důkaz správnosti našeho rozhodnutí. Tento přístup může dávat smysl při tradingu, nikoli však při řízení portfolia. Je totiž možné, že investice vydělá, ale zároveň zhorší celkovou odolnost portfolia. A naopak – investice, která krátkodobě zklamala, mohla výrazně snížit riziko katastrofického výsledku.

Jak hodnotit investice správně?

Namísto jednoduchého hodnocení výkonu bychom si měli klást tři otázky:

• Bylo naše rozhodnutí rozumné vzhledem k informacím, které jsme měli?
• Chovala se investice v souladu s očekáváními a svou rolí v portfoliu?
• Zvýšilo toto rozhodnutí pravděpodobnost dobrých výsledků a snížilo pravděpodobnost špatných?

Proč je položkové myšlení tak rozšířené?

Jedním z důvodů je jeho dostupnost. Jednotlivé pozice máme neustále na očích, a proto je přirozeně hodnotíme. Paradoxně právě snaha kontrolovat diverzifikaci vede k tomu, že ji oslabujeme.

Dalším důvodem je jednoduchost. Je snadné říct: fungovalo to / nefungovalo to. Mnohem těžší je vysvětlit, proč nevýrazná či mírně ztrátová pozice mohla celkově zlepšit odolnost našeho portfolia. Tento přístup má následně několik negativních důsledků:

1. Vyšší koncentrace
   Investoři odstraňují slabé pozice a zvyšují podíl vítězů. Výsledkem je méně diverzifikované portfolio založené na minulosti.
2. Nižší odolnost
   Místo role v portfoliu se řeší pouze výkon. Investice, která funguje ve 30 % případů, může být extrémně cenná, i když v 70 % případů nevypadá optimálně.
3. Nadměrné obchodování
   Neustálé přesouvání mezi vítězi a poraženými vede k častému obchodování – mnohdy v nevhodnou dobu.

Položkové myšlení je všudypřítomné. Každý rok se objevují tvrzení, že určitá třída aktiv „nefunguje“ – jednou jsou to dluhopisy, jindy hodnotové akcie. Podstatný je však vždy pohled na celé portfolio investora. Nikoli pouze na jeho jednotlivé položky.