Jaké je nejdůležitější číslo v osobních financích?

Obrázek: Vytvořeno redakcí pomocí AI (ChatGPT, OpenAI)

Čistá hodnota majetku sama o sobě neříká, jak dobře člověk se svými penězi skutečně zachází. Podívejme se na alternativní pohled v podobě ukazatele celoživotního bohatství, který propojuje majetek s celkovými příjmy a lépe odhaluje, jak efektivně dokážeme proměnit vydělané peníze v dlouhodobé finanční zajištění.

Často je za něj považována čistá hodnota majetku (net worth), případně její likvidní verze. Tyto ukazatele však mají několik omezení. Samotná čistá hodnota majetku totiž není ideálním měřítkem finanční zdatnosti, jelikož poskytuje pouze neúplný obraz. Neříká nic o tom, jak se člověk ke svému majetku dostal.

Představme si dvě osoby. První má čistou hodnotu majetku 1 milion eur, druhá 900 tisíc eur. Na první pohled bychom mohli usoudit, že první osoba je na tom finančně lépe. Co však v případě, že většinu svého majetku nabyla dědictvím, zatímco druhá osoba si jej vybudovala dlouholetou prací, systematickým spořením a investováním? Je první osoba skutečně v lepší „finanční kondici“?

Nebo si vezměme třetího člověka s čistou hodnotou majetku 1 milion eur, uloženou převážně v nemovitostech. Na první pohled jde o velmi příznivý výsledek – dokud nezjistíme, že jeho majetek má nízkou likviditu. V praxi není výjimečné vidět „papírové“ milionáře, kteří krátce nato skončí v bankrotu po zesplatnění jejich úvěrů.

Bohatství totiž nemá vždy stejnou hodnotu. Má-li tedy čistá hodnota majetku své limity, existuje lepší ukazatel kvality osobní finanční kondice? Dokážeme získat relevantnější číslo v osobních financích? Odpovědí může být tzv. Ukazatel celoživotního bohatství (UCB). Ten je definován následovně:

UCB = Čistá hodnota majetku / Celkový celoživotní příjem

Kde platí:

Čistá hodnota majetku = Aktiva – Závazky
Aktiva představují vše, co vlastníme (nemovitosti, auto, bankovní účty, cenné papíry apod.) a závazky jsou všechny naše dluhy (hypotéky, spotřebitelské úvěry, kreditní karty, studentské půjčky atd.).

Celkový celoživotní příjem zahrnuje všechny příjmy, které jsme během pracovního života získali – včetně mezd, podnikatelských příjmů, dividend či dědictví. Po vydělení čisté hodnoty majetku celoživotním příjmem dostaneme procentuální hodnotu – naše UCB. Jinými slovy: Jakou část všech peněz, které jsme kdy vydělali, se nám podařilo přeměnit na osobní bohatství? Orientačně můžeme UCB interpretovat i takto:

  •  0 % až 10 % – podprůměrný výsledek
  • 10 % až 25 % – dobrá práce
  • 25 % až 50 % – výborné
  • 50 % až 100 % – exkluzivní nadstandard
  • 100 % a více – extrémní bohatství

Ačkoli je tento žebříček vyloženě orientační, UCB působí jako mnohem lepší ukazatel finanční zdatnosti než samotná čistá hodnota majetku. Důvodem je, že UCB zohledňuje nejen aktuální stav, ale i tok kapitálu. Čistá hodnota majetku zachycuje pouze momentální obraz nahromaděného bohatství, avšak zcela ignoruje příjem – tedy dynamiku, jak se majetek vyvíjí v čase.

Oba ukazatele jsou užitečné, ale samy o sobě neúplné. UCB kombinuje oba pohledy a v podstatě měří, jak efektivně dokáže člověk přeměňovat svůj příjem na bohatství. Zároveň odráží dvě klíčové dovednosti osobních financí – schopnost spořit a schopnost investovat. Pokud je někdo dobrý spořitel, dobrý investor či dokonce obojí, jeho UCB bude vyšší než u někoho, kdo tyto schopnosti nemá.

Ani UCB však není dokonalým měřítkem. Výrazně znevýhodňuje mladé lidi, kteří jednoduše neměli dostatek času na to, aby se jejich aktiva mohla dlouhodobě zhodnocovat. Pro mladého člověka je proto velmi obtížné dosáhnout vysokého UCB, pokud neměl mimořádné štěstí při investování.

V osobních financích neexistuje jediné dokonalé číslo. UCB však dokáže nabídnout cenný pohled na to, jak nakládáme se svým kapitálem a co můžeme změnit, abychom se přiblížili ke svým finančním cílům.


FOND SHOP newsletter

Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.

Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.

Související

Přehlídka nejatraktivnějších spořicích účtů, jimiž lze vyzrát na českou inflaci

7 minut

Bankovní korunové spořicí účty za posledních 10 let většinou nedokázaly zachovat reálnou hodnotu vložených úspor a držet krok s inflací v Česku. Tento problém vyvrcholil během mohutné inflační vlny v letech 2021 a 2022. Ovšem od roku 2023, kdy česká inflace rychle ustupovala k dnes typické úrovni 2 % až 3 % meziročně a ČNB snižovala základní 2T repo úrokovou sazbu pozvolna až na současných 3,5 % p.a., se situace pro střadatele významně zlepšila. Nejvýhodnější korunové spořicí účty s ročními hrubými úrokovými sazbami 3 % až 4 % dávají i letos šanci zachovat nebo dokonce lehce navýšit kupní sílu úspor. Má to ale háček – nejvyšší úročení často platí jen do určité výše zůstatku a některé banky navíc nedávno zpřísnily speciální podmínky pro jeho získání.

Protiinflační státní dluhopisy: Smysluplná pojistka, nebo promarněná příležitost?

9 minut

Protiinflační spořicí dluhopisy byly v době vysoké inflace bezpečným přístavem pro drobné i zkušené investory. S jejím poklesem se však znovu otevírá otázka, zda tyto nástroje ještě mají v portfoliu své místo. Jak do rozhodování promlouvají výnosy, likvidita, daňové výhody a srovnání s jinými možnostmi zhodnocení úspor?

Úspory ve službách státu

10 minut

Spořicí státní dluhopisy měly být výhodnou a bezpečnou možností, jak si občané zhodnotí úspory a zároveň pomohou státu financovat jeho výdaje. Zvlášť ty protiinflační lákaly na ochranu před zdražováním. Jenže s nástupem skutečné inflace se karta obrátila – dluhopisy začaly být pro stát drahé a jejich emise skončila. Co všechno nám příběh těchto dluhopisů říká o důvěře, riziku a roli státu ve světě investic?

Kam utéct ze spořáků či termíňáků, když přestanou stíhat inflaci?

6 minut

ČNB asi zatím neskončila se snižováním úrokových sazeb. Případné další uvolnění měnové politiky tak ještě více oslabí výnosnost korunových spořicích účtů a s odstupem i termínovaných vkladů. Hrozí přitom, že „spořáky“ a „termíňáky“ zaostanou za českou inflací, která se letos očekává mezi 2 % a 3 %. Do jakých jiných korunových produktů může konzervativní střadatel zabrousit, pokud si chce udržet naději na zachování kupní síly svých peněz, aniž by riskoval prudké kolísání akciových, komoditních nebo i dluhopisových trhů? A na která úskalí musí dávat pozor?

Spořicí účty na ústupu: jak efektivně chránit své peníze před klesajícími úroky?

11 minut

V prostředí klesajících úrokových sazeb a nejisté inflace se tradiční spořicí účty a termínované vklady stávají stále méně efektivními nástroji pro zajištění hodnoty úspor. Banky se často snaží přitáhnout klienty lákavými úrokovými sazbami, které však mohou být zavádějící díky složitým podmínkám a skrytým poplatkům. Pro ty, kteří hledají dlouhodobý růst kapitálu a ochranu proti inflaci, se otevírá cesta k diverzifikovaným investicím, jako jsou akcie, nemovitosti nebo podílové fondy. Při správné volbě může být rozumná investice klíčem k ochraně úspor před znehodnocením.

Doplňkové penzijní spoření: proč v něm většina lidí vydělává méně, než by mohla

7 minut

Doplňkové penzijní spoření (DPS) má vytvořit solidní finanční rezervu na stáří, v praxi však často neposkytuje dostatečné zhodnocení. Významnou příčinou bývá preference zbytečně konzervativních investičních strategií ze strany klientů, ačkoliv stát podporuje toto spoření nemalými příspěvky i daňovými úlevami. Z dlouhodobého pohledu spolehlivě překonávají českou inflaci zejména dynamické až akciové účastnické fondy a krok s ní dokážou držet ještě vyvážené smíšené účastnické fondy. Klíč k úspěchu spočívá ve volbě fondu v DPS podle věku a plánovaného investičního horizontu – mladší klienti by měli využít zejména vysoký potenciál zhodnocení akciových strategií, zatímco starší postupně snižovat riziko ve prospěch konzervativnějších fondů.

Když vás čas stojí peníze

4 minuty

Zatímco čas běží neúprosně dál, v investování pracuje buď pro vás, nebo proti vám. Podívejme se, proč má brzký začátek tak zásadní význam, jak obrovskou roli hraje složené úročení a kolik peněz i úsilí stojí odkládání investování o deset či dvacet let. Na jednoduchých příkladech je vidět, že v dlouhodobém horizontu nerozhoduje jen výše vkladů, ale především okamžik, kdy začnete.