Historie ropných krizí
Ropa patří k nejdůležitějším surovinám moderního světa a její dostupnost i cena zásadně ovlivňují chod globální ekonomiky, mezinárodní vztahy i každodenní život lidí. Historie ukazuje, že v okamžicích napětí nebo narušení dodávek dokáže tento strategický zdroj během krátké doby otřást stabilitou celých států. Podívejme se na přehled nejzásadnějších ropných krizí, jejich příčin, průběhu a důsledků, které dodnes formují náš vztah k tzv. černému zlatu.
Na světě existuje jen několik surovin, bez kterých si (alespoň prozatím) nedokážeme život představit. Jednou z nich je ropa, často označovaná jako „černé zlato“.
Cena ropy patří mezi nejsledovanější ukazatele na světě. Je totiž mimořádně citlivá na nejrůznější politické, ekonomické, přírodní i jiné vlivy. Z historie známe řadu období, kdy se její cena ve velmi krátkém čase dramaticky změnila. Tyto události se obecně označují jako ropné krize. Podívejme se tedy na ty nejzásadnější z nich.
Většina ropných krizí má svůj původ v geopolitických konfliktech, které vedly k omezení, nebo dokonce nedostatku ropy na trzích. Ropa je strategická surovina, jejíž roční spotřeba dosahuje zhruba 100 milionů barelů. To by zhruba naplnilo Balatonské jezero.
Jde o neobnovitelný zdroj, který lidstvo těží už více než 150 let. Od 60. let minulého století však počet nových objevů nalezišť klesá a přibližně od roku 1980 nové zdroje nedokážou pokrýt rostoucí poptávku.
Za první, a patrně i nejznámější, ropnou krizi je považována ta z roku 1973, kdy OPEC snížil těžbu ropy a uvalil embargo na vývoz do zemí podporujících Izrael během jomkipurské války. Už o šest let později, v roce 1979, následovala další krize vyvolaná íránskou revolucí, a v roce 1990 krize v důsledku války v Perském zálivu. Ropná krize v roce 2008 byla způsobena především masivní poptávkou po ropě ze strany Číny a Indie.
Dopady těchto krizí byly podobné: prudký růst cen ropy, zrychlení inflace, zpomalení ekonomiky, které často vyústilo v recesi. Dražší ropa ovlivnila i životní náklady domácností a někdy vedla až k politickým změnám.
První ropná krize (1973–1974)
Před více než půl stoletím se odehrála první velká ropná krize. V listopadu roku 1973 omezily státy Arabského poloostrova vývoz ropy do západních států. V důsledku toho ceny pohonných hmot rapidně vzrostly a lidé se tak poprvé mohli setkat s tím, že obchod s ropou se může stát válečnou zbraní.
Státy jako USA, Západní Německo a Nizozemsko v důsledku nedostatku ropy zavedly velmi přísná opatření. Řidiči, pokud našli čerpací stanici, která ještě pohonné hmoty měla, často čekali ve velmi dlouhých frontách.
Především v USA byli lidé zvyklí na levná a dostupná paliva, čemuž přizpůsobili také svůj vozový park, který tvořila především velká auta s vysokou spotřebou. K prvnímu zdražení ropy vedly změny Richarda Nixona jako následek propadu dolaru. Cena ropy, která se obchoduje v USD, snížila příjmy organizace OPEC. Ta se následně uchýlila k oceňování ropy ve zlatě místo v dolaru, načež cena na čerpacích stanicích rapidně vzrostla. To vše byl ale jen začátek. Během pár měsíců byl pohonných hmot nedostatek.
Napjatá situace mezi Izraelem a arabskými státy vygradovala po šestidenní válce v roce 1967 poté, co Izrael dobyl Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, pásmo Gazy, východní Jeruzalém a Západní Jordánsko.
6. října 1973, v den největšího židovského svátku Jom Kipur, zaútočila Sýrie a Egypt za podpory dalších zemí na Izrael. Překvapený Izrael nejprve jomkipurskou válku prohrával, americká strana v čele s Nixonem a ministrem zahraničí Henry Kissingerem ovšem dodala Izraeli vojenskou pomoc, a tak se situace obrátila a Izrael byl ve válce rázem daleko silnější. V reakci na to se většina zemí OPEC rozhodla ropu zdražit a následně přestat do USA dodávat úplně. Postupně se embargo rozšířilo také na další podporovatele Izraele, mezi které patřilo Nizozemsko, Portugalsko a Jižní Afrika.
Cena ropy dramaticky rostla, náklady spotřebitelů také rostly a svět se během pár měsíců dostal do ekonomické krize, která se postupně začala projevovat po celém světě. Ropný šok se však projevil ihned.
Obyvatelé USA neměli co tankovat, na čerpacích stanicích často svítil nápis „No Gas“ nebo barevné označení: zelená znamenala, že mohou tankovat všichni, při žluté mohli tankovat jen určení motoristé a červená znamenala, že pohonné hmoty nejsou vůbec.
Některé státy USA také zaváděly dříve nevídaná opatření jako třeba to, že řidiči s lichým koncem SPZ mohli jezdit v lichý den, se sudým číslem pak v sudý den. Z evropských států bylo nejvíce zasaženo Nizozemsko, kde se v neděli zastavila doprava úplně, a to po dobu devíti neděl.
I v Západním Německu začala během listopadu platit různá omezení – snížila se rychlost na silnicích (na dálnici na 100 km/h, mimo dálnice pak na 80 km/h) a některé dny se nesmělo užívat automobil (jednalo se o čtyři neděle po sobě v listopadu a prosinci). V tyto dny směli jezdit jen vozidla záchranného systému, diplomatická a politická vozidla. Následně podobná opatření přijalo také Rakousko – to zavřelo čerpací stanice o nedělích a maximální rychlost limitovalo na 100 km/h.
Ropný šok trval do března 1974, kdy země OPEC zrušily své embargo. Vysoké ceny však ještě nějakou dobu zůstaly a lidé v USA začali kupovat úspornější menší automobily. Státy západní Evropy se snažily najít vlastní zdroj ropy, chtěly se stát nezávislými. Tento problém se v podstatě (neúspěšně) snaží řešit dodnes. Svět se nacházel v ekonomické krizi, nejvíce zasaženy byly automobilky, výrobci železa a oceli, nezaměstnanost se znásobila.
Během první ropné krize rostla cena ropy ze zhruba 3 USD za barel až k hodnotě přesahující 10 USD za barel.
Druhý ropný šok (1979)
Druhá krize následovala v roce 1979, kdy íránská revoluce přinesla omezení vývozu ropy ze země. Ačkoliv OPEC zvýšil těžbu, celosvětová produkce klesla jen o 4 %, přesto však cena ropy dramaticky rostla z méně než 15 USD až k téměř 40 USD za barel.
Válka v Zálivu (1990)
Krátkodobý, ale prudký růst cen ropy nastal v roce 1990 po invazi Iráku do Kuvajtu. Cena vyskočila z 13 USD až k 50 USD za barel.
Ropná krize v novém tisíciletí
V roce 1999 dosáhla cena ropy minim na 12 USD za barel. Následně však vzrostla v důsledku změny poptávky v Asii, především v Číně a Indii, a nedostatečné kapacity amerických rafinérií. Existují ale také názory, že za touto ropnou krizí stojí invaze Američanů do Iráku. Tuto teorii zastává ropný expert Dr. Mamdouh Salameh. Příznivci takzvané Hubbertovy teorie tvrdí, že existuje souvislost s vrcholem těžby ropy a snižující se rezervní těžební kapacitou ropy. Za ropnou krizí z let 2004 až 2005 zase někteří vidí také lokální výpadky, když za jedním z nich stál ve zmíněných letech hurikán Katrina.
V roce 2008 cena ropy citelně ovlivnila náklady letecké dopravy – v létě dosáhla přes 130 USD za barel.
Oproti tomu v roce 2014 ceny prudce klesly. Z červencových 115 USD za barel spadly v lednu 2015 pod 50 USD. Na vině byl přebytek ropy na trhu způsobený rozvojem těžby břidlicových ložisek v USA. OPEC tehdy odmítl těžbu omezit, aby si udržel tržní podíl.
V roce 2020, v důsledku pandemie covidu, pro změnu poptávka po ropě klesla natolik, že se její cena propadla až do záporu. V dubnu 2020 se ropa obchodovala nejníže kolem 16 USD za barel.
Ropa je strategická surovina s vysoce proměnlivou cenou, ovlivňovanou celou řadou faktorů. Historie zná mnoho „ropných šoků“, kdy se ceny během krátké doby dramaticky změnily – většinou kvůli geopolitickému napětí mezi producenty a spotřebiteli. V posledních letech sehrála významnou roli také pandemie.
📈 Nejdůležitější ropné krize (časová osa)
FOND SHOP newsletter
Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.
Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.
