ČNB přitvrzuje. Dopady podle finančních poradců pocítí hlavně klienti

Investiční poradci jsou pro Českou národní banku aktuálně trnem v oku. A to tak výrazným, že se rozhodla zpřísnit podmínky jejich fungování až na úroveň, které musí dodržovat banky a velké finanční instituce.

Na první pohled může takový krok působit logicky. Přísnější pravidla často znamenají vyšší ochranu klienta a ve finančním prostředí to platí dvojnásob. Ve skutečnosti se ale situace má přesně opačně, výsledky navrhované regulace dopadnou především na koncové klienty – tedy české domácnosti a spotřebitele. Finanční poradenství je přitom v Česku regulované v rámci pravidel Evropské unie. Ta ale umožňuje členským státům přiměřeně přizpůsobovat vlastní národní úpravy těchto pravidel. 

Jako přiměřené však navrhované změny nevidí Česká asociace společností finančního poradenství a zprostředkování. Podle ní neexistuje žádný daty podložený důvod pro takto silný regulatorní zásah. Marek Černoch, výkonný ředitel ČASF, považuje jednání ČNB za zbytečnou zátěž fungujícího trhu a zároveň pochybuje o tom, zda národní banka soustředí svou pozornost správným směrem. 

Jestliže centrální banka tvrdě zasahuje obor, ve kterém řešila podle posledních informací 56 stížností za rok, a zároveň nedokáže stejně důsledně reagovat tam, kde klientům vznikají miliardové ztráty, je zcela namístě ptát se, zda jsou její priority nastaveny správně.

Ztráty v hodnotě 31,7 miliard Kč za poslední rok, na které ČASF odkazuje, přitom nejsou ojedinělým problémem. V posledních letech se opakovaně objevily případy podnikových dluhopisů vydávaných mimo regulované trhy. Investoři tak čelili výraznému riziku nedostatečných informací, slabého zajištění a celkově netransparentního fungování emitenta. Ve značném množství případů se ukázalo, že společnosti nebyly schopny své závazky splácet, což vedlo k extrémním ztrátám drobných investorů. Ty v souhrnných objemech čítaly miliardy korun.

Tyto dluhopisy se velmi často pohybují na hranici regulovaného prostředí v tzv. šedé zóně. Ne vždy totiž papírově podléhají pravidlům, které platí pro standardní investiční nástroje. Jejich značná rizikovost tak pro běžného investora může zůstat na první pohled skrytá. Právě v takových situacích pak vzniká prostor pro zásadní ztráty, které drobné investory můžou zasáhnout naprosto zdrcujícím způsobem. Proč tedy Česká národní banka tuto situaci přehlíží a svou pozornost soustředí na investiční poradce, kteří už nyní operují v poměrně přísně regulovaném prostředí?

ČNB přesto pro poradce navrhuje zavedení povinné fixní složky odměny. Na první pohled technické opatření citelně zasahuje do samotného ekonomického modelu finančního poradenství jako takového. Ten dnes funguje především na principu variabilní odměny, která odráží konkrétní služby poradce i potřeby klienta. Fixní složka tak vůbec nereflektuje realitu práce finančních poradců. ČASF to vidí jasně: 

Nový model by zvýšil fixní náklady poradenských firem bez vazby na skutečný výkon, oslabil především menší a středně velké společnosti a vedl k odchodu části poradců z trhu. Výsledkem by byla nižší konkurence, horší regionální dostupnost služeb a vyšší tlak na zpoplatnění poradenství pro klienta.

Klienti přitom finančních poradců využívají velmi často jako opory při zajištění na stáří. Znáte dlouhodobý investiční produkt DIP, nástroj dlouhodobého investování se státní podporou a daňovým zvýhodněním, který umožňuje efektivní spoření na stáří? Právě na něm se ukazuje, jak významnou roli finanční poradci hrají. V prvním roce existence DIPu se totiž poradci podíleli přibližně na polovině nově sjednaných smluv. Když pak u někdejšího druhého pilíře stát poradce příliš tvrdou regulací z trhu vytlačil, po pár letech došlo k jeho zrušení kvůli nezájmu ze strany veřejnosti. 

V obou případech se ukazuje, že finanční produkty se bez podpory poradců mezi širokou veřejností prosazují jen velmi obtížně. Pro většinu klientů totiž nejde jen o samotnou nabídku, ale o lidské vysvětlení výhod i úskalí. Jiří Šindelář, předseda představenstva ČASF dodává:

Role finančních poradců je o lidském přístupu a osobní službě, neprovozují rozsáhlé administrativní systémy, které jsou vlastní bankám. Jde také ve velké míře o osoby samostatně výdělečně činné, na rozdíl od pobočkových zaměstnanců, a požadavky ČNB vnáší do těchto efektivních mechanismů negativní impuls. Ten se samozřejmě negativně projeví v nákladech celé služby.

Právě tento rozdíl přitom stojí v jádru celé debaty. Pravidla, která chce ČNB na poradce v plném znění aplikovat, totiž vycházejí z režimu určeného pro banky a obchodníky s cennými papíry. Ty ale fungují na zcela jiném principu.

Banky a instituce mají vlastní produktové zázemí, rozsáhlé interní struktury a podléhají přísným pravidlům, jako je detailní řízení střetu zájmů, robustní kontrolní mechanismy nebo pevně nastavené odměňování s důrazem na fixní složku. V jejich prostředí takový model dává smysl. U finančních poradců ale takové nastavení vůbec neodpovídá jejich způsobu práce.

Klientům totiž pomáhají vybírat napříč trhem a jejich odměna je přirozeně navázaná na konkrétní službu. Přenesení bankovního modelu do tohoto prostředí tak může narušit jeho základní principy. Další přítěží by byla nově vzniklá administrativní zátěž a náklady, které jsou pro velké instituce standardem, ale pro menší poradenské firmy mohou být obtížně udržitelné. Marek Černoch postup ČNB kritizuje:

ČNB dnes místo skutečné ochrany spotřebitele dusí fungující sektor finančního poradenství v Česku.

Celá situace tak ukazuje, že nejde jen o samotné zpřísnění pravidel, ale o způsob, jakým jsou nastavena. Pokud regulace přebírá model velkých institucí bez ohledu na odlišnosti finančního poradenství, míří tím k narušení fungování služby, která je pro velkou část českých domácností klíčová. Dopad se přitom neprojeví na úrovni regulátora ani velkých hráčů, ale především u koncových klientů – v dostupnosti, ceně i ochotě poradenství využívat. Skutečný efekt regulace se nebude měřit její přísností, ale tím, jak se promítne do reálného fungování trhu.