V jaké roli na trhu hrajete: Trader, spekulant, nebo investor?

Obrázek: Vytvořeno redakcí pomocí AI (ChatGPT, OpenAI)

Je velmi snadné ztratit se v chaosu finančních trhů a zapomenout na to, jakým typem investora vlastně jste. Komunita investorů může na první pohled působit jako amorfní masa reagující na všechny kolemjdoucí trendy, ve skutečnosti se však jednotlivé skupiny investorů věnují zcela odlišným činnostem a mají rozdílné cíle.

Pokud chcete mít jako investor šanci uspět, je klíčové pochopit svůj vlastní přístup k investování. Obecně lze rozlišit čtyři základní typy investorů:

Trader

Trader pracuje s velmi krátkými časovými horizonty (od intradenního obchodování až po několikatýdenní intervaly). Snaží se předpovídat pohyby cen na základě historických vzorců nebo očekávané reakce trhu na určité události.

Fundamenty či reálné ocenění aktiv jsou pro něj většinou nepodstatné. Klíčové je odhadnout, jak budou reagovat ostatní investoři. Dosahovat v tomto přístupu dlouhodobě dobrých výsledků je extrémně náročné. I proto často nejvíce na tradingu vydělávají ti, kteří ho učí, spíše než ti, kteří ho skutečně provozují. Stejně tak i tradingové platformy, které pro tradery statisticky vytvářejí mnohem více ztrát než zisků.

Investor orientovaný na cenu

Jde pravděpodobně o nejrozšířenější aktivní investiční přístup. Tito investoři pracují s krátkodobým horizontem (od několika měsíců po pár let) a obvykle dělají jednu ze dvou věcí:

  1. Předpovídají budoucí makroekonomický vývoj a reakce trhu: „Myslíme si, že centrální banka bude uvolňovat měnovou politiku více, než trh očekává, což podpoří akcie.“
  2. Reagují na minulé události a odhadují reakci trhu: „Centrální banka je výrazně benevolentnější, než se čekalo, proto zvyšujeme expozici vůči akciím.“

Společným jmenovatelem je, že se tito investoři snaží odhadnout chování ostatních subjektů. Jde o princip podobný tradingu, jen s o něco delším horizontem. V podstatě jde o snahu zachytit očekávané cenové trendy. Fundamenty a ocenění zde hrají roli pouze do té míry, do jaké pomáhají pochopit chování ostatních investorů.

Z behaviorálního hlediska jde o komfortní styl investování, protože podporuje potřebu být aktivní, být součástí davu a vytvářet si vlastní příběhy a hypotézy. I proto patří mezi nejpoužívanější způsoby investování.

Problém je, že dělat takové odhady správně – nebo alespoň častěji správně – je mimořádně náročné, zejména z dlouhodobého hlediska.

Investor orientovaný na ocenění

Tento typ investora se soustředí na fundamentální vlastnosti aktiv. Snaží se odhadnout jejich férovou hodnotu a očekávané výnosy na základě počáteční ceny a budoucího cash flow. Jelikož krátkodobé pohyby cen dominují výkonnosti, práce s dlouhodobým horizontem je nezbytná.

Tento přístup však nepopisuje klasické hodnotové investování – je pouze jeho podmnožinou. Klíčový rozdíl spočívá v tom, že se investor zaměřuje na to, co aktivum reálně přinese, nikoli jen na to, jak s ním budou obchodovat ostatní.

Protože krátkodobé a střednědobé pohyby trhu často nesouvisejí s fundamenty, jde o psychologicky velmi náročný přístup. Takový investor může po dlouhá období působit až poněkud „hloupě“, i když může mít pravdu. Potvrzení jeho názoru může přijít až po letech – nebo vůbec.

Ve srovnání s investorem orientovaným na cenu má sice vyšší šanci dělat správná rozhodnutí, ale zároveň i vyšší riziko, že mu to nevyjde.

Pasivní investor

I když žádné pasivní portfolio v pravém slova smyslu neexistuje, tento přístup se snaží co nejvěrněji kopírovat celý trh. Pasivní investoři sice nehodnotí ocenění tradičním způsobem, zajímají se však o fundamenty – zejména z dlouhodobého hlediska, tedy o očekávané riziko a výnos.

Nevěří vždy tomu, že trhy jsou dokonale efektivní – spíše si myslí, že neexistuje spolehlivý způsob, jak tyto neefektivity dlouhodobě využívat ve svůj prospěch, zejména po započítání nákladů, času a psychického stresu.

Na první pohled je tento přístup jednoduchý, ale i on má své výzvy. Nedělat nic je často velmi náročné a může to působit neproduktivně.

Vážnějším problémem však je, že pasivní investor musí akceptovat i extrémně nadhodnocené trhy – například akcie s P/E 100 nebo dluhopisy s nulovým výnosem. I když tedy jde o historicky výnosnou investiční filozofii, při nadhodnocených valuacích může dlouhodobě vést ke slabým budoucím výnosům.

Závěr

Tyto čtyři kategorie se sice vzájemně prolínají, jejich základní rysy však zůstávají zachovány. Každý investor by měl být schopen jasně rozpoznat, který přístup využívá a co z něj vyplývá.

V praxi to znamená:

  • mít realistická očekávání
  • rozlišovat mezi důležitými a nepodstatnými informacemi
  • připravit se na psychologické výzvy spojené s daným přístupem

Pokud to neuděláte, můžete se velmi snadno ztratit v davu – bez jasného směřování, investiční filozofie či strategické vize svého portfolia.


FOND SHOP newsletter

Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.

Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.

Související

Tichý zabiják výnosů: proč ignorujeme vlastní chování při investování

3 minuty

Investování si často představujeme jako čistě technickou disciplínu – tedy jako oblast, ve které si dokážeme vybudovat specializované znalosti a získat náskok pouze díky lepší analýze. Věnujeme obrovské množství času a energie zdokonalování modelů a ladění procesů, abychom získali konkurenční výhodu. Tato snaha o pokrok je přirozená a jen těžko jí lze něco vyčítat. Problém však spočívá v tom, že to, co při investování na první pohled působí správně, nás často nepřivede k nejlepším výsledkům. Touha po větším množství informací, vyšší přesnosti a větší komplexnosti totiž téměř nevyhnutelně zhoršuje kvalitu našich rozhodnutí.

Být investorem nikdy nebylo jednodušší – a zároveň ani těžší – než dnes

3 minuty

Investoři nikdy neměli tolik možností jako dnes. Nekonečný výběr investičních nástrojů, vysoká transparentnost a snadný přístup k cenným informacím – to vše navíc při neustále klesajících poplatcích. Přesto představa, že jde o „zlaté časy“ investování přehlíží lidskou psychologii. Mnohé výhody, které dnes investoři mají k dispozici, s sebou totiž nesou i výrazné psychologické náklady, které mohou z nejlepšího období udělat to nejhorší.

Panika při propadu: zdaleka nejdražší chyba

5 minut

Když trhy začnou prudce klesat, emocemi řízené reakce jsou nejsilnějším nepřítelem investora. Historie ukazuje, že panika je smrtící pro portfolia dlouhodobých investorů – protože prodáváte za nejhorší cenu a uzavíráte ztráty, které nemusely být trvalé. Během prasknutí technologické bubliny v roce 2000, kdy Nasdaq ztratil zhruba 78 % své hodnoty, mnoho investorů prodalo své pozice právě v okamžiku, kdy se trh propadal nejrychleji, a nikdy se už z toho nevzpamatovali. Nasdaq se totiž na svou předchozí úroveň dostal až po více než deseti letech.

Iluze diverzifikace: když portfolio vypadá bezpečně, ale není

5 minut

Diverzifikace je jen iluzí, pokud neznáte korelace. Diverzifikace je základní mantra moderního investování. Každý investor si přeje rozložit riziko mezi různá aktiva a věří, že když jedno klesá, jiné poroste a vyrovná ztrátu. Realita však ukazuje, že mnoho portfolií, která se na první pohled jeví jako bezpečná, je ve skutečnosti vysoko korelovaná a zranitelná.

Prokletí „break-even“ bodu

5 minut

Bod návratnosti se v mysli investora ustavuje okamžitě po uskutečnění nákupu a získává zvláštní postavení, které dalece přesahuje jeho skutečný význam. Nejde o analytický nástroj ani o informaci vycházející z trhu, přesto se stává mentálním středem, kolem něhož se začnou otáčet všechna další rozhodnutí.