Trump, Sanders a AI: Nečekaná aliance za zdanění umělé inteligence

Jednoho bilionáře už AI spoluvyprodukovala, další multimiliardáři jsou podle všeho – v rámci očekávání spojených s na druhou půlku roku plánovanými IPO OpenAI a Anthropicu – na cestě. A množí se důkazy, že firmy řídící umělou inteligenci budou koncentrovat obrovský objem finanční (i politické) moci. Stále intenzivněji se rozjíždějí i diskuse, jak AI zdanit. 

Koncept základního nepodmíněného příjmu financovaný právě ze zdaněné AI se zadními dveřmi vrací do diskuse možnost, že by lidé plošně dostávali tzv. výplatu od státu, jak diskutují ekonomové, politici, podnikatelé i filozofové. První otázkou nicméně je, jak umělou inteligenci a následně třeba robotické zaměstnance zdanit a získat peníze do státních rozpočtů.  

SpaceX je především o kosmu. Vesmírné logistice. Umělá inteligence v podobě xAI je tam v tuto chvíli spíše nástroj podporující hlavní úkol. I tak ale veleúspěšná primární emise podniku Elona Muska dala další impuls debatám, jak do budoucna zajistit, aby benefity a ekonomický progres plynoucí z umělé inteligence, a jí iniciovaným skokem produktivity, doputovaly i do nižších pater potravinového řetězce. 

A začínající diskuze zatím plodí zajímavá partnerství. Jako když se rámcově na myšlence potřeby vytvořit nový daňový rámec reflektující dopady umělé inteligence shodli nejlevicovější americký senátor Bernie Sanders a úřadující americký prezident Donald Trump. Druhý jmenovaný už oznámil, že se ve středu plánuje setkat s  manažery AI společností a prodiskutovat s nimi možnost jakési vratky veřejnosti. Aniž by specifikoval jakékoliv detaily, ohledně výsledků budoucího jednání byl jako tradičně velmi optimistický. „Pokud to uděláme, veřejnost velmi zbohatne,“ citoval New York Times prezidenta Trumpa. 

Danit nebo rovnou znárodnit? To je oč tu běží

Logika je vlastně docela přímočará. Současné valuace firem zabývající se umělou inteligencí – dnešní odhady ohodnocení primární emise OpenAI a Anthropicu předpokládají ocenění firem ve výši cca jednoho bilionu dolarů – vycházejí z představ investorů, podle kterých AI systémy na sebe převezmou velkou část práce dnes realizované lidskými zaměstnanci. Pokud by se tato vize opravdu potvrdila, je sice podle části expertů možné, že uvolnění lidé si najdou jiné výdělečné aktivity, nicméně existuje nemalá hrozba, že státům vyschne velká část příjmů plynoucí ze zdanění mezd a platů. Což představuje existenční hrozbu pro vlády, respektive potenciálně pro všechny daňové poplatníky, kteří nemají přímo zainvestováno v ekosystému firem benefitujících z AI. A exekutivy logicky intenzivně přemýšlejí, jak tyto příjmy nahradit.

Někdejší demokratický zájemce o americký prezidentský úřad Bernie Sanders už navrhl Washingtonu, aby se zaobíral myšlenkou, podle které by stát mohl převzít podíly v AI společnostech. A následně z výnosů plynoucí z těchto podílů financoval potřebné funkce státu. 

Tato idea vychází z konceptu propagovaném ve Spojených státech duem akademiků Jeremy Bearer-Friend a Sarah Polcz z právní fakulty University of California. V Británii zase prakticky stejný plán propaguje Liam Epstein z Univerzity v Cambridge, za akademické kruhy jej nicméně vytáhl jeden z lídrů AI sektoru. Samotná OpenAI, jenž ústy svého šéfa Sama Altmana v dubnu přišla s návrhem, aby vláda převzala podíly v AI firmách i v navazujících sektorech z AI nejvíce benefitujících. 

V podobném duchu, ve smyslu varování před přílišnou koncentrací moci a bohatství v rukou majitelů AI firem nebo ve směru extra zdanění AI nástrojů, agitují i Elon Musk nebo šéf Anthropicu Dario Amodei. 

Tato znárodňovací ideologie nicméně rezonuje i ve Washingtonu, který mimochodem během Trumpova druhého funkčního období už převzal podíly ve více než dvaceti společnostech, včetně společností Intel, U.S. Steel, Westinghouse nebo MP Materials, které těží minerály vzácných zemin. Možnost získání dalších majetkových podílů pro stát tak Trumpovi a jeho administrativě není zjevně proti srsti.

Návrhy, kde brát, se množí. Analýzy dopadů nicméně chybí

Diskuse o možných daňových nápadech se rozjíždí, demokratická senátorka Elizabeth Warren už protlačila daň z energie spotřebované datovými centry, další experti jako třeba Daron Acemoglu se Simonem Johnsonem, ekonomové, kteří před dvěma roky brali Nobelovu cenu, se zase v publikaci MMF přihlásili k myšlence, že práce je zdaněna více než automatizace a že tyto sazby by se měly vyrovnat. V kontextu předpokládaných změn na trhu práce v důsledku expanze umělé inteligence by to například mohlo znamenat přímé zdanění AI agentů. Dalším navrhovaným řešením je potenciální daň z takzvaných AI tokenů, kdy by provozovatelé odváděli státům část příjmů z každého realizovaného dotazu na AI.

Na druhé straně i přes to, že diskuse o možném zdanění AI je v počátcích, především akademici varují před riziky neuvážených kroků. Extra zdaněním AI společnosti by například podle některých expertů mohla vzniknout vysoká bariéra pro nové firmy/startupy s ambicí prosadit se v sektoru, přímé vlastnictví podílů v AI firmách by zase administrativy dostalo do situace, kdy by měly silný finanční zájem na podpoře růstu těchto společností. „Jaký je zde cíl? Téměř ve všech těchto diskusích se k tomu dospěje,“ řekl NYT Lee Lockwood, ekonom z University of Virginia, který se na společenské dopady a politické výzvy pokročilé umělé inteligence specializuje.