Trhy nikdy nebyly férové. A přesto fungují

Každý rok se ozývají hlasy lidí, kteří tvrdí, že finanční trhy jsou pokažené, zmanipulované a úplně odtržené od reality. Prý jde jen o obrovské kasino, kde se výsledek odvíjí od nálady, zásahu centrálních bank či od machinací ze strany velkých hráčů.

A něco pravdy na tom asi bude. Manévry centrálních bank, zpětné odkupy akcií, algoritmické investování, vysokofrekvenční obchodování či manipulace úrokových sazeb – to všechno zásadně ovlivňuje fungování trhů.

Byly však akciové trhy někdy jiné?

Pokud se podíváme zpět do 17. a 18. století, kdy vznikaly první burzy a akcie, jak je známe dnes, už tehdy byla kombinace chamtivosti, spekulací a podvodů naprosto běžná. Makléři v raných dobách Londýnské burzy cenných papírů běžně manipulovali s cenami menších společností pro osobní zisk.

Totéž platilo i později, v 19. století během železničních bublin, které zničily majetek tisícům běžných lidí. Pravidelní investoři byli zaskočeni, protože trhy se pravidelně střídaly mezi stavem euforie a paniky. Paměť lidí byla krátká, takže další generace naletěly na stejné triky znovu a znovu. V tomto období bylo běžné, že spekulanti ovládali určité segmenty trhu, aby si upravili ceny podle svých představ. Jay Gould v 19. století zmanipuloval americký trh se zlatem, přičemž na to dokonce využil samotnou vládu jako svého nevědomého spojence.

Panika v roce 1907 pak téměř položila celý americký bankovní systém. Zachránil ho jediný člověk – J. P. Morgan. Jeho kapitál a důvěra udržely finanční systém nad vodou v době, kdy ještě neexistoval Federální rezervní systém.

Warren Buffett v jednom ze svých dopisů akcionářům popsal, jak si lidé až po roce 1924 uvědomili, že akcie by mohly být lepšími dlouhodobými investicemi než dluhopisy. Analýza diskontovaných peněžních toků totiž tehdy ještě neexistovala.

Akciový trh byl po Velké hospodářské krizi až do 50. let 20. století víceméně neúrodnou pustinou, protože celá generace investorů byla z masivního krachu z předchozích dekád stále poznamenaná. Wall Street ve skutečnosti nebyla žádaným místem k práci až do 60. let.

A jednoduché to nebylo ani v 70. letech. Hedgeové fondy fungovaly jako Divoký západ – plný spekulací a na hraně zákona. Obchodovalo se na vysoce neregulovaných trzích, kde mnohé transakce ani nebyly hlášeny Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC). Alan Greenspan, tehdejší šéf Fedu, navíc při každé krizi uvolňoval měnovou politiku, čímž položil základy pro další deformace trhu.

Vždy tedy existovali investoři, kteří byli ochotni posouvat hranice fair play, aby vydělali peníze. Fundamentální ukazatele byly v mnoha případech nepodstatné po velmi dlouhou dobu.

Na první pohled tak akcie mohou působit jako kasino.

Avšak na rozdíl od kasina, které má vždy matematickou výhodu, se na trzích šance dlouhodobě zvyšují ve prospěch investorů. Z krátkodobého hlediska sice ceny řídí sentiment, panika, euforie a nálady, ale v dlouhém horizontu rozhodují fundamenty. Naopak čím déle zůstanete v kasinu, tím jsou vaše šance na výhru horší.

Stabilní investiční portfolio krok za krokem

Akciový trh je mnohem více o psychologii než o matematice. Emoce, očekávání, iluze a chamtivost hýbou cenami stejně jako ekonomické ukazatele. Přitom trh funguje v zásadě jednoduše. Nejde mu o minulé ani o současné výsledky, ale spíš o to, co si investoři myslí, že se stane v budoucnosti. A to neví nikdo. Proto se ceny často hýbou oběma směry. Fundamenty jsou odtržené od reality – a to je v pořádku. Vždyť proč by jinak někdo vůbec investoval?

Jak napsal už Edwin Lefèvre v roce 1923:

Na Wall Street se historie opakuje tak často, a tak jednotně, že vás nejvíc překvapí, jak málo se dnešní spekulanti liší od těch včerejších. Hra se nemění. Ani lidská povaha.

Jistě, struktura trhu se od těch časů výrazně změnila. Ale lidé zůstávají stejní. A dokud budou trhy tvořit lidé, budou vždy alespoň trochu nedokonalé. Přesto se jim z dlouhodobého hlediska daří.

Kritizovat centrální banky či pokažený finanční systém může znít revolučně, ale vašim investicím to nepomůže. Trhy je třeba akceptovat takové, jaké jsou – ne takové, jaké bychom si přáli, aby byly.

To znamená smířit se s tím, že trhy se vždy budou zdát nespravedlivé a občas nefunkční.

Investování je však dlouhodobá hra. Není fér, není dokonalá, ale přesto funguje. I když vždy budou existovat lidé, kteří budou nespokojení s tím, jak se věci vyvíjejí.