Skrytá zákoutí volatility aneb vše, co je dobré o ní vědět

Říká se, že finančními trhy hýbou strach a chamtivost. Tyto dvě hlavní emoce mají často za následek fatální výprodeje nebo naopak euforické nákupy akcií či komodit, ale ceny bonitních dluhopisů kvůli nim kolísají daleko méně. Na druhé straně, po významnou část doby nedochází k dramatickým výkyvům tržní hodnoty ani u zmíněných rizikových tříd aktiv, protože zkrátka nenastávají velká ekonomická překvapení a HDP, inflace nebo výsledky firem se vyvíjejí očekávaným směrem.

Nervozitu investorů na finančních trzích lze tedy srovnávat jak napříč různými třídami aktiv, tak v průběhu času. I když se jedná o kvalitativní faktor odrážející investiční sentiment, dá se vyjádřit přesnou kvantitativní veličinou zvanou volatilita. Česky někdy termín volatilita nahrazujeme slovem kolísavost.

Volatilita představuje jeden z nejdůležitějších pojmů v investování. Spolu s průměrnou výkonností totiž podle moderní teorie portfolia utváří rizikově-výnosový profil investic a s ohledem na uvedené vymezení slouží jako hlavní ukazatel rizikovosti. Zjednodušeně řečeno, opatrní či konzervativní investoři, kteří se bojí nadměrných ztrát, preferují nízkou volatilitu, poněvadž je častěji uchrání před velkými tržními poklesy díky menším výkyvům hodnoty portfolia oběma směry. Odvážní či dynamičtí investoři naopak dávají přednost vyšší volatilitě, kterou typicky chápou jako nutnou dočasnou oběť pro dosažení nadstandardní výkonnosti rizikových aktiv za delší období. Snaha redukovat riziko ztráty a úsilí o vysoké potenciální zhodnocení se zkrátka v moderní teorii portfolia pokládají za konkurenční cíle.

Nicméně celá situace kolem volatility je poněkud složitější a dále si ukážeme, na jaká úskalí její interpretace můžeme v praxi narazit.