Nejpodivnější paradox burzy: když firma stojí méně než její hotovost

A takové případy pravidelně objevují i v roce 2026. Reuters v červnu upozornil, že investoři po období mimořádného růstu technologických titulů znovu obracejí pozornost k menším společnostem a hluboce podhodnoceným podnikům, které trh dlouhodobě přehlíží. Tento jev se označuje jako obchodování pod úrovní čisté hotovosti. 

Čistá hotovost představuje rozdíl mezi peněžními prostředky a úročenými dluhy společnosti. Pokud má podnik například jednu miliardu korun v hotovosti a žádné významné závazky, zatímco jeho tržní hodnota činí pouze osm set milionů korun, vzniká zvláštní situace. Trh v takovém případě fakticky tvrdí, že samotné podnikání firmy má zápornou hodnotu.

Podobné příležitosti fascinovaly generace hodnotových investorů. Benjamin Graham již ve čtyřicátých letech minulého století vyhledával podniky obchodované pod hodnotou jejich oběžných aktiv. V dnešním prostředí algoritmického obchodování, umělé inteligence a okamžitého přístupu k datům by se mohlo zdát, že podobné anomálie dávno zmizely. Realita je podstatně zajímavější. 

Trh totiž neoceňuje současnost, za to ale dokáže velice prozíravě ocenit budoucnost. A zde vzniká prostor pro dramatické rozdíly mezi účetní hodnotou a cenou akcií. Představme si běžnou situaci. Společnost sedí na vysoké hotovosti získané z dřívějšího prodeje části podniku. Investoři však očekávají několik let ztrátového hospodaření. Peníze na účtu tak v jejich očích představují zásobu, která se bude postupně rozpouštět. Burza následně sráží ocenění hluboko pod úroveň současné hotovosti. Vzniká paradox, který může představovat mimořádnou příležitost i mimořádnou past. Proto jsou firmy obchodované pod úrovní čisté hotovosti jedním z nejzajímavějších koutů kapitálových trhů. Nabízejí možnost koupit korunu za padesát haléřů. Současně ale vyžadují výrazně hlubší analýzu než běžné investování do zavedených společností.