DIP versus doplňkové penzijní spoření. Kde jsou hlavní rozdíly?

 Jenže tady začíná problém. Mnoho lidí si totiž plete možnost s výhodou. To, že něco umožňuje vydělat více, ještě neznamená, že toho skutečně využijí. Stejně jako silné auto samo o sobě nezaručí bezpečnou jízdu, ani široké investiční možnosti nezaručí dobrý výsledek. Naopak mohou být pro nezkušeného člověka nebezpečnou pastí. Investor, který nerozumí tomu, co kupuje, může velmi snadno zaměnit dlouhodobé budování majetku za spekulaci. A právě proto se kolem DIP začíná objevovat otázka, zda nejde někdy o „hazard maskovaný jako investice“. Ne proto, že by samotný produkt byl špatný, ale protože dává do rukou běžného člověka nástroje, které vyžadují určité znalosti a disciplínu.

DIP a doplňkové penzijní spoření mají přitom společný základní cíl. Mají pomoci lidem vytvořit finanční rezervu na období, kdy už nebudou mít pravidelný příjem ze zaměstnání. Oba produkty také podporuje stát prostřednictvím daňových výhod, protože stát si uvědomuje jednoduchou realitu: bez vlastního spoření bude budoucí důchod pro mnoho lidí výrazně složitější. Podobnost však končí velmi rychle. 

Zatímco doplňkové penzijní spoření funguje jako předem nastavený systém s omezenými možnostmi, DIP je spíše prázdná schránka, do které si investor musí sám vybrat, jaké investice použije. Jeden produkt více chrání před špatným rozhodnutím, druhý nabízí větší prostor pro dobré rozhodnutí. Rozdíl je podobný jako mezi cestovní kanceláří a cestou naplánovanou úplně samostatně. V prvním případě máte méně starostí, ale také méně volnosti. V druhém případě můžete zažít lepší cestu, ale pokud špatně naplánujete trasu, následky nesete sami. A právě tato jednoduchá paralela vysvětluje největší rozdíl mezi DIP a penzijním spořením.