Merz chce poslat německé důchody na burzu, Frankfurt může získat miliardy

Nalijí Němci miliardy do akcií? Kancléř Merz plánuje obří penzijní reformu a – inspirován švédským modelem veřejného penzijního fondu – chce přesměrovat část německých mezd do investic na kapitálových trzích. 

Politická reakce na demografickou změnu postupně stárnoucího Německa by tak ve střednědobém horizontu mohla přinést obrovský impuls frankfurtské burze potažmo evropským kapitálovým trhům jako celku. Pokud se Merzovi opravdu podaří přesvědčit nebo – chcete-li – přinutit konzervativní a hotovost/spořící účty milující Němce, aby se více otevřeli riziku, pro posílení kapitálových trhů by tímto udělal mnohem více než Evropská unie. Ta se tento problém s nedostatečně integrovanými a fungujícími kapitálovými trhy po kritice v Lettově a Draghiho zprávě snaží intenzivně řešit. Merz jako kancléř netají inspiraci Švédskem, když prohlásil: „Skandinávci to dokázali, my to dokážeme také.“

Němci tímto způsobem hledají způsob, jak ve stárnoucí populaci zastavit růst výdajů na důchody a zároveň tyto stabilizovat. Německé výdaje na penze za předloňský rok představovaly jedenačtyřicet procent všech výdajů na sociální zabezpečení, přičemž dále rostou. Podle německé ministryně práce (za SPD) Bärbel Bas by Berlín tyto změny penzijního systému chtěl protlačit Bundestagem jako součást komplexní proměny německého sociálního systému ještě letos.

Součástí reforem by zároveň mělo být navázání věku odchodu do důchodu na průměrnou délku života, tudíž by se měl postupně posunout z 67 let na 71, omezeny budou i možnosti odejít do předčasného důchodu a to i pro osoby, které si odpracovaly 45 let. Experti jsou nicméně skeptičtí, zda se tyto ambiciózní reformy  aktuálně velmi nepopulární vládě, kde si CDU/CSU a její menší koaliční partner SPD pravidelně okopávají kontakty, vůbec mohou podařit protlačit.

Povinné investice mají změnit nejen penze, ale i německou investiční kulturu

Pokud by ovšem Merz&Co. oproti předpokladům expertů opravdu uspěli, dle návrhu nadstranické komise by se za každého z cca 45 milionů německých zaměstnanců posílalo – polovinu by hradil zaměstnanec, polovinu zaměstnavatel –  půl procenta nezdaněného příjmu na individuální účet do veřejného penzijního fondu, přičemž toto procento by do roku 2031 mělo vzrůst na čtyřnásobek, tj. dvě procenta nezdaněného příjmu. Podle současných odhadů by tak německé finanční trhy na začátku třicátých let mohly mít zajištěný každoroční přísun až 30 miliard eur ročně. Systém investic má být zároveň navržen tak, aby důchody byly zaručeny a v čase rostly. A to i v případě závažné finanční krize jako třeba přišla v letech 2007-08.

„Část těchto prostředků by mohla být investována do infrastrukturních projektů,“ specifikoval záměry pro Financial Times jeden z poradců německé vlády, ekonom Jens Südekum s tím, že se podle něj se jedná o velkou příležitost k překonání nedostatků evropských kapitálových trhů, kde tyto velké investiční fondy chybí. 

Krom zmíněných zákonných až třiceti miliard eur ročně si odborníci možná více slibují od impulsu pro průměrného Němce a německou investiční kulturu. 

Němci jako národ sice hodně spoří, ale převážně do hotovosti, eventuálně do produktů s nízkým rizikem. Experti nyní doufají, že by Merzova reforma a státní impuls mohl Němce posunout do jedenadvacátého století a přijmout trochu liberálnější přístup ke spravování jejich financí.

Třicetimiliardový přitok na trh? Obrovský impuls pro Frankfurt 

Pro německou burzu by se mohlo – stejně jako v případě Polska, kde penzijní fondy měly na začátku století povinnost držet majoritu svých investic na domácím trhu – jednat o změnu statusu quo a obří růstový impuls. Německý hlavní index DAX40 za sebou nemá špatné období a za poslední tři roky postpandemického oživení zhodnotil o více než padesát procent, často nicméně bývá kritizován za old fashion strukturu. To v německém případě znamená vysokou váhu průmyslu (automobilky, chemie a farmacie), silnou expozici vůči strukturálním problémům německé ekonomiky a prakticky neexistující – zvlášť v porovnání s americkým trhem – segment rychle rostoucích technologických kolosů, kdy prakticky jediným německým zástupcem v tomto sektoru je SAP.

​​Stabilnější příliv domácího kapitálu v důsledku Merzovy reformy by pak výhledově mohl zlepšit likviditu, dát akciím impuls a hlavně inspirovat Němce k investicím i nad rámec povinných dvouprocentních odvodů. Experti zároveň podotýkají, že se jedná jen o první krok, který sám o  sobě neřeší slabá místa německého kapitálového trhu respektive důvody, proč německé firmy s IPO váhají. Což jsou těžkopádné regulace, zátěž spojená s dodržováním předpisů nebo třeba historická kultura, která upřednostňuje bankovní financování. Celý ekosystém německého kapitálového trhu by nicméně mohl benefitovat z pozornosti, která by na něj po reformě logicky ze strany veřejnosti mohla být upřena.