Když centrální banky ochladily akciový trh: Lekce z 80. let pro dnešní investory

Když americká centrální banka na začátku 80. let kvůli zakořeněné inflaci vcelku nečekaně razantně zvýšila úrokové sazby a utáhla kohouty levným úvěrům, došly býkům peníze. Právě na začátku 80. let se americká ekonomika zmítala v zakořeněné inflaci. Ceny už leckdy rostly dvouciferným tempem, ropa byla drahá, mzdy se zvyšovaly a vládní výdaje tlačily na přehřívající se ekonomiku.

Inflace tehdy ve druhé inflační vlně přesahovala 13 % a bylo jasné, že něco musí přijít. Tehdejší šéf Fedu Paul Volcker zvolil radikální a nečekané řešení – prudce zvýšil vyhlašované sazby. Ty činily na konci roku 1980 dvacet procent. Držet dolary se opět mělo vyplatit. Doba finanční represe měla skončit, kořeny inflace měly být vytrhány. Cílem bylo ochladit ekonomiku, odbourat zakořeněná inflační očekávání a obnovit důvěru v měnový systém. Se zúčtováním změněné politiky přišly oběti. Jednou z nich byl akciový trh, respektive všichni, kdo zde v investiční horečce a další spekulaci na znehodnocení kupní síly peněz bezhlavě sázeli na růst cen akcií.

Ještě před růstem sazeb se americké akcie obchodovaly za historicky vysoké P/E (price-to-earnings). Inflační vyhlídky, očekávání, finanční represe a nízké úrokové sazby odpovídající původní politice tyto valuace podporovaly. Když pak roční výnosy amerických státních dluhopisů po změně politiky ve špičce překročily i 15 % (graf 1), mnozí si zřejmě kladli otázku, nakolik riskovat nejistý výnos na akciích, když vládní dluhopisy nabízí slušný takzvaně bezrizikový výnos.