Když AI odstraní boj o přežití: Čeká lidstvo Muskova utopie, nebo osud myší z Calhounova experimentu?

Obrázek: Vytvořeno redakcí pomocí AI (ChatGPT, OpenAI)

Elon Musk opakovaně předpovídá svět, ve kterém umělá inteligence a humanoidní roboti převezmou v následujících letech velkou část práce, kterou dnes vykonávají lidé. Stroje by mohly vyrábět zboží, stavět domy, zajišťovat logistiku, obsluhovat infrastrukturu a vykonávat stále větší podíl intelektuální práce.

V horizontu deseti až dvaceti let by se podle této vize práce mohla stát dobrovolnou, univerzální příjem by mohl zajistit základní životní úroveň a materiální nedostatek by se stal výrazně menším problémem. Na první pohled je to téměř dokonalá utopie.

Člověk by nemusel trávit většinu života prací jen proto, aby si zajistil bydlení, jídlo a základní životní úroveň. Mohl by mít více času na rodinu, cestování, vzdělávání, umění, sport, duchovní život, jednoduše na život. Právě tady se však objevuje nepříjemná otázka: Co když odstranění boje o přežití nebude jen osvobozením člověka, ale zároveň odstraní i část motivací, které dnes drží společnost pohromadě? Tato otázka má zajímavou paralelu v experimentu amerického etologa Johna B. Calhouna s myším rájem.

Myší utopie

V roce 1968 zahájil J. B. Calhoun experiment, který se později proslavil jako „Universe 25“. Myši dostaly podmínky, které z pohledu základního přežití vypadaly téměř ideálně. Měly dostatek potravy a vody, ochranu před predátory a podmínky vhodné k rozmnožování. Zpočátku populace prosperovala a rostla. Později se však začaly objevovat konflikty, narušovalo se běžné chování, část zvířat se izolovala a některé samice přestávaly úspěšně vychovávat potomstvo. Calhoun pozoroval také skupinu samců, které označoval jako „beautiful ones“, tedy „krásavce“.

Věnovali se především péči o vlastní srst, minimálně se zapojovali do sociálních interakcí či rozmnožování a izolovali se. Populace nakonec zanikla, přestože potravy a vody bylo stále dost. Bylo by však chybou tvrdit, že Calhoun jednoznačně dokázal, že blahobyt ničí společnost a znamená úpadek. Experiment probíhal v uměle vytvořeném prostředí, kde působily i další faktory včetně prostorové a sociální dynamiky. Calhounův experiment proto není přímou předpovědí naší budoucnosti. Je spíše varovným myšlenkovým rámcem: samotné odstranění materiálního nedostatku nemusí automaticky vytvořit zdravou a fungující společnost.

Co člověku zůstane, když nebude muset pracovat?

Dnešní práce není jen způsob, jak získat peníze. Dává člověku denní režim, sociální kontakty, postavení, pocit kompetentnosti a vědomí, že něco vytváří. Pokud roboti dokážou vykonávat fyzickou práci a AI velkou část intelektuálních činností, společnost může potřebovat podstatně méně lidských pracovníků. To může být obrovské osvobození. Stejná situace však může mít i opačný efekt. Pokud člověk nebude ekonomicky potřebný, bude se stále cítit užitečný? Pokud nebude muset bojovat o živobytí, vytvoří si vlastní dlouhodobé cíle?

A pokud bude mít okamžitě k dispozici vše, co potřebuje, bude ochotný investovat roky úsilí do něčeho, co nepřináší okamžitou odměnu? Nejde o tvrzení, že lidé potřebují hlad nebo utrpení, aby jejich život měl smysl. Jde o jednodušší věc: odstranění vnějšího tlaku automaticky nevytvoří vnitřní motivaci. Nedostatek dnes možná plní funkci, kterou si často neuvědomujeme. Dnes víme, proč ráno vstáváme. Musíme jít do práce, vydělat peníze, zaplatit hypotéku nebo nájem, zabezpečit děti a myslet na budoucnost. Až velká část těchto povinností zmizí, společnost bude muset vytvořit nové formy struktury a uznání.

Kde hledat smysl, když práce přestane být nutností?

Lidé mohou pracovat proto, že chtějí něco vytvořit, někomu pomoci nebo se v něčem zlepšit. Stejně důležité bude oceňovat činnosti, které dnes nemají vysokou tržní hodnotu, jako je výchova dětí, péče o blízké, komunitní práce či dobrovolnictví. Pokud by se vše, co má hodnotu, nadále posuzovalo pouze podle ekonomické produktivity, automatizace by vytvořila zvláštní paradox: čím úspěšněji by stroje pracovaly za lidi, tím méně by lidé splňovali tradiční kritéria společenské užitečnosti. Nebude proto stačit rozdělit lidem peníze.

Bude potřeba vytvořit prostředí, ve kterém budou mít důvod být aktivní a rozvíjet se a zároveň si zachovají pocit vlastní hodnoty.

Japonsko jako varovný signál

Zajímavým doplněním této úvahy je Japonsko. Ne proto, že by bylo lidskou verzí Calhounova experimentu. Takové tvrzení by bylo příliš zjednodušující. Japonsko však představuje vyspělou technologickou a ekonomickou společnost, která se potýká s nízkou porodností, stárnutím populace, poklesem počtu sňatků a změnami tradičních rodinných modelů. V roce 2024 se v Japonsku narodilo přibližně 721 tisíc dětí a úhrnná plodnost byla v roce 2023 pouze 1,20 dítěte na ženu. To je výrazně pod úrovní přibližně 2,1 potřebnou k dlouhodobé reprodukci populace bez migrace. Tento vývoj však nelze vysvětlit tvrzením, že Japonci jednoduše nechtějí rodinu.

Část mladých lidí rodinu chce, ale podmínky pro její založení vnímá jako náročné. Japonsko tedy ukazuje jednu podstatnou věc: vysoká materiální a technologická vyspělost sama o sobě nezaručuje demografickou ani sociální stabilitu. Podobnou otázku otevírá fenomén „hikikomori“, tedy výrazného a dlouhodobého sociálního stažení, často spojeného s trávením času u počítače a ve virtuálním světě. Hikikomori není samostatnou psychiatrickou diagnózou a jeho příčiny jsou různé. Nelze ho proto jednoduše připsat blahobytu nebo technologiím.

Přesto je pozoruhodná podobnost s Calhounovou metaforou „krásavců“: jedinců, kteří se postupně odpojovali od sociálního a reprodukčního života, starali se především sami o sebe a v izolaci si žili ve vlastním světě.


Pokračování článku je dostupné pro předplatitele

Odemkněte si exkluzivní obsah webu FOND SHOP

zbývá ještě 60 % článku
Koupit předplatné

V článku se dále dozvíte:

  • Zda nás AI osvobodí od práce, nebo připraví o smysl života
  • Proč může být vlastnictví kapitálu v éře robotů důležitější než dnes
  • Jak se připravit na důchod ve světě, kde většinu práce zastanou stroje
Už mám předplatné. Přihlášení

FOND SHOP newsletter

Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.

Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.

Související

Co čeká investory v týdnu od 16. do 20. listopadu: Nvidia pod tlakem, Fed řeší inflaci a Wall Street čeká na další verdikt

6 minut

Nvidia má před sebou jeden z nejsledovanějších výsledkových reportů roku. Po otřesech ve vedení společnosti budou investoři zjišťovat, zda dokáže udržet tempo růstu a obhájit vysoká očekávání spojená s umělou inteligencí. Do hry navíc vstoupí americké maloobchodní tržby, zápis z posledního zasedání Fedu a nová inflační čísla z Evropy.

CoreWeave: První velký test finanční udržitelnosti AI boomu

11 minut

CoreWeave patří mezi nejostřeji sledované akcie současného AI boomu. Proč však investoři věnují tolik pozornosti společnosti, jejíž tržní kapitalizace se pohybuje kolem 30 miliard dolarů? Odpověď totiž sahá daleko za hranice samotné firmy a její výsledky mohou hodně napovědět o budoucnosti celého odvětví umělé inteligence. V této analýze se tak dozvíte vše důležité o této společnosti, ale i o širších investičních implikací celého AI sektoru.