Jak geopolitické změny v Evropě ovlivní české průmyslové firmy a ceny energií

Současné kroky Evropského parlamentu směřují k úplnému opuštění závislosti na ruském plynu do roku 2027, včetně zákazu dovozu jak potrubního (pipeline), tak LNG plynu. To znamená, že investoři musí počítat s trvale narušenými dodavatelskými vztahy s Ruskem a významným tlakem na diverzifikaci jinými směry.

Tato transformace otevírá příležitosti pro firmy, které se umí rychle adaptovat na nové trhy LNG a alternativní zdroje, ale zároveň představuje hrozbu pro ty, které jsou vázány na staré dodavatelské struktury.

Diverzifikace dodávek: LNG, Norsko, středozemní a severomořské toky

Po roce 2022 došlo k přesměrování hlavních toků plynu. Největší nárůst představuje import zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména z USA a Kataru, díky rychlé výstavbě terminálů v EU. Tato flexibilita však není bez rizik: evropské firmy a státy nyní čelí vyšší závislosti na americkém trhu a potenciálním geopolitickým tlakům, např. v rámci obchodních jednání.

Vedle toho hraje stále důležitou roli Norsko, které zůstává stabilním dodavatelem potrubního (pipelined) plynu. Jeho význam pro ČR a střední Evropu poroste, pokud bude diverzifikace pokračovat rychleji než výstavba kapacit LNG.

Součástí transformační strategie je také myšlenka budování pan-evropské vodíkové infrastruktury (European Hydrogen Backbone), která repurpuje stávající plynovody pro přepravu zeleného vodíku a otevírá nový trh v energetickém přechodu.

Obnovitelné zdroje: rekordní růst a česká pozice

Obnovitelné zdroje se stávají klíčovým stavebním kamenem energetické nezávislosti Evropy. V roce 2025 větrná a solární energie vyrobily více elektřiny než všechny fosilní zdroje dohromady, a celkový podíl OZE na výrobě elektřiny dosáhl téměř poloviny.

To je signál pro investory: OZE není jen environmentální trend, ale jádro nové energetické architektury. Rozvoj kapacit v oblasti solární fotovoltaiky, větrných parků a bateriových úložišť rostl v mnoha zemích EU, což přináší investiční příležitosti ve výstavbě, technologiích a údržbě.

Pozice České republiky je však relativně slabá – zatímco v EU roste podíl OZE, podíl solární energie v ČR představoval v roce 2025 jen kolem 5,8 % a větrné zdroje stagnují kvůli administrativním překážkám.

Pro české investory to znamená dvojnásobnou výzvu: vyrovnat domácí tempo s evropským trendem a zároveň najít projekty, které se vyplatí i přes legislativní, technické a cenové bariéry.

Příklad výrobní firmy:
Středně velký výrobní podnik v Česku instaluje fotovoltaickou elektrárnu na střechy hal a doplňuje ji bateriovým úložištěm. Výsledkem není energetická soběstačnost, ale snížení spotřeby ze sítě o 25–35 %.
To může rozhodnout o tom, zda firma přežije období vysokých cen elektřiny bez propouštění. Z investičního pohledu nejsou zajímavé jen samotné elektrárny, ale také:

• výrobci konstrukcí,
• dodavatelé bateriových systémů,
• projekční a servisní firmy.

Právě tyto „nenápadné“ články řetězce často dosahují stabilnějších výnosů než samotná výroba elektřiny.

Cenová realita a její vliv na průmysl

Energetická politika EU přináší nejen transformaci zdrojů, ale i trvale vyšší cenu energie, která je pro evropské firmy kritickým faktorem konkurenceschopnosti. Energetické ceny v EU jsou výrazně vyšší než například v USA – elektrická energie může být až 2,5× dražší a plyn až 4× – což ovlivňuje výrobní náklady, investiční rozhodování a ziskovost průmyslových firem.

Měnové války: jak rozhodnutí Fedu, ECB a ČNB ovlivňují český export a korunu

Vyšší ceny vedou některé podniky ke snižování investic a výdajů na výzkum a vývoj. Pro české investory to znamená, že investice do energeticky náročných sektorů budou muset zohlednit vyšší provozní náklady a potenciální přesun kapacit do regionů s levnější energií.

Regulace a evropská strategie – příležitosti pro investice

EU zvyšuje regulační tlak na to, aby klíčové technologie byly vyráběny přímo v Evropě. Nový návrh pravidel pro veřejné zakázky klade požadavky na evropský obsah u zelených technologií – baterií, solárních panelů a komponent větrných elektráren.

Současně legislativa jako Net-Zero Industry Act podporuje výrobu technologií pro nízkouhlíkovou energetiku přímo na evropském území. To otevírá investiční příležitosti v dodavatelských řetězcích, výrobě komponent a logistice, ale zároveň klade vysoké nároky na kapitál a technologickou excelenci.

Geopolitické hrozby a systémová rizika

Energetická nezávislost Evropy není jen technickou změnou – je to geopolitická hra, ve které jsou energetické toky politickým nástrojem. Například probíhající konflikty a incidenty v oblasti ropy a plynu vyvolávají fluktuace cen a nejistotu na trzích.

Dále se objevují obavy ze závislosti na čínských dodavatelích kritických komponent pro obnovitelné technologie – což znamená nové geopolitické vazby a potenciální zdroj narušení supply chainů.