Úspory ve službách státu

Český stát už dvakrát vydával spořicí státní dluhopisy pro občany, vznikla snaha diverzifikovat financování vládního dluhu. Mělo to být bezpečné zhodnocení úspor, forma vázání úspor obyvatelstva, pro stát jedna ze stálých složek financování vládního dluhu. Dva ministři financí tak mají svůj pomníček – označení „Kalouskovy dluhopisy“ se vcelku ujalo, dluhopisy ministryně Schillerové našly označení jako „Alenčiny“.

Kalouskovy spořicí státní dluhopisy vznikly jako reakce vlády na evropskou dluhovou krizi. Vydávaly se v letech 2011–2014. Tehdejší vláda chtěla snížit závislost na zahraničních a jiných dluhopisových investorech a nabídnout občanům atraktivní možnost spoření a investování. Zároveň šlo o způsob, jak diverzifikovat financování státního dluhu a posílit jeho stabilitu. Po roce 2014 stát spořicí dluhopisy přestal emitovat, tržní podmínky financování vládního dluhu se změnily a další emise dluhopisů pro občany přestaly být politickou prioritou. Česká republika se tehdy financovala výhodně přímo na trhu – výnosy státních dluhopisů klesaly a zájem investorů byl dostatečný.

K obnovení emisí dluhopisů pro občany došlo až v roce 2019. Pro občany byly tyto dluhopisy atraktivní, zejména ty protiinflační. Druhá vlna emisí spořicích dluhopisů pro občany po roce 2019 probíhala v prostředí velmi nízkých úrokových sazeb.

Politická reprezentace převlékla spořicí státní dluhopisy do hávu Dluhopisů Republiky – v politickém marketingu zřejmě neměly být spojovány s exministrem Kalouskem. Alenčiny dluhopisy v protiinflační variantě pak spatřily světlo světa v prostředí víry a přesvědčení o nástupu deflačního scénáře vývoje. Vrcholilo to vcelku nedávno, psal se rok 2021.