Udržitelnost amerických financí a budoucnost dolaru v éře Donalda Trumpa

Měnící se úrokové sazby a vývoj na dolaru hýbou světem, finančními trhy. Bylo tomu tak i před 40 lety, kdy úročení na dolaru vzrostlo na dvouciferné hodnoty. Dvouciferné úroky měly porazit a vykořenit dvoucifernou inflaci. Některé s tímto související úvahy zazněly i v dobové československé publikaci Eurodolary – euroměny v mezinárodních platech. Odborná veřejnost na naší straně železné opony mohla a měla o důsledcích monetární politiky uvažovat: „Změny v období 1980-82 jsou pod vlivy vysokých úrokových sazeb v USA spjaty se vzestupem kurzu amerického dolaru o takřka 26 %.“

Bylo to za dob reálného socialismu, kdy byla soukromá držba valut v řízeném devizovém hospodářství plánovitě řízené československé ekonomiky zakázána. I tak existovala pojednání v češtině seznamující vybraný okruh čtenářů s tím, co jsou eurodolary a jak se trh eurodolarů od šedesátých let po dvě dekády rozvíjel. Stranou nezůstalo, že v sedmdesátých letech došlo ke zrušení směnitelnosti dolaru za zlato, zanikly pevné měnové kurzy a přešlo se na „floating“.

Bohumil Sucharda ve svém pojednání o eurodolarech a jiných euroměnách opakovaně zdůraznil, jak důležité je vnímat nejen úrokové sazby, ale i měnové kurzy. Dnes je cosi takového považováno za samozřejmost, v osmdesátých letech to byla novinka. Po více než dvě dekády fungující brettonwoodský měnový systém se vyznačoval dolarem konvertibilním za zlato a k dolaru fixovanými měnovými kurzy.

V sedmdesátých letech se ale leccos změnilo. Dolar už neměl být tak dobrý jako zlato, jeho kurz přestal být pevný a spjatý se zlatem. Dolar devalvoval a přešel na plovoucí měnový kurz. Ostatní měny se přizpůsobily, inflace sedmdesátých let byla důsledkem uvolněné a kotvy hledající monetární politiky oněch dob. Bedlivý čtenář Suchardovy knihy se dobere i úvah o tom, jak úložky v západoněmecké marce (resp. euromarkách) nenabízely tak vysoký úrok jako úložky a depozita v amerických dolarech (resp. eurodolarech). Z pohledu kurzového vývoje na marce nebylo tak velké riziko oslabení, jako v případě dolaru.

Oheň bez kouře

Napříč vcelku odborným textem Sucharda dokázal, že není pouze analytik a odborník studující fungování západních peněžních trhů, ale i schopný popularizátor. Hned v úvodu píše o tom, že bez ohně není kouře, že žádná úvěrová operace není bez vazeb na úrok – cosi takového platilo i o československých úvěrech vývozních nebo importních:

„Nelze přejít, že v prvních letech tohoto desetiletí se úrokové sazby eurodolarových depozit i úvěrové sazby komerčních bank v USA pro „prvotřídní“ dlužníky („prime-rate“) pohybovaly často i nad 20 %,“ zaznělo v úvodu odkazované publikace. Autor pak dále v kapitole obecných změn na trhu euroměn komentoval, jak změny byly ovlivněny vysokými úrokovými sazbami v USA a nebývalým posílením dolaru.

Co se týká fenoménu zakořeňující úvěrové emise eurodolarů a jiných euroměn mimo území jejich mateřských měn, i zde Sucharda našel popularizující výklad. To, že se objem dolarových depozit v bankách napříč různými finančními centry off-shore bankovnictví díky úvěrové kreaci zvětšoval a euroměnové závazky bank multiplikací bankovních vkladů rostly, popsal Sucharda v podobě paralely O kouzelnících a jejich králících:

Podle této paralely všichni kouzelníci, kteří chtějí ze svých klobouků vyčarovat králíky, vědí velmi dobře, že musí předtím tato zvířata do klobouku vložit. V případě eurodolarů je to však tak, že králíci vyskakují ze svých klobouků a překvapeni jsou stejnou měrou kouzelníci jako samo publikum.

Co se týká role dolaru, stejně jako dnes i tehdy platilo, že americký dolar měl ve skladbě mezinárodních úvěrů a půjček na inflačních tlacích nepřehlédnutelný podíl: „…nesporně projevuje odraz jejich vysokého podílu na transakcích ve světovém obchodě“.