Tvé skutečné investiční riziko

Růst výpočetní kapacity za poslední desetiletí nám nepochybně usnadnil život. Úkoly, které kdysi vyžadovaly hodiny ruční práce, dnes zvládneme díky algoritmům a softwaru automatizovaně za pár kliknutí. Přičemž stejný scénář platí i ve světě investování. Jako investoři máme dnes přístup k většímu množství tržních a ekonomických dat, než reálně dokážeme zpracovat.

Problémem je, že čím dál více slepě důvěřujeme přednastaveným modelům a jejich doporučením. Zapomínáme přitom, že každý model je jen tak dobrý, jak dobrá jsou jeho vstupní data, a pokud neznáme předpoklady, na kterých byl postaven, jeho výstupy nás mohou nejen zmást, ba dokonce nám mohou uškodit.

Jednou z oblastí, kde je tato slepá víra podle mě nejnebezpečnější, je měření a řízení investičního rizika. Příliš mnoho investorů se spoléhá na složité kvantitativní modely a komplexní ukazatele, věříc, že jejich řecká písmena ve vzorcích je upozorní na hrozící nebezpečí. Kvantitativní modely samozřejmě nejsou automaticky špatné nebo zbytečné. Pokud se používají správně, mohou být velmi užitečné. Nejsou však všelék. Jsou to stále jen nástroje, ne finální řešení.

Přílišný důraz na kvantifikaci rizik vede k přehlížení těch důležitějších, ale hůře měřitelných – kvalitativních rizik. Mnoho investorů, profesionálních i běžných, má často problém vůbec pojmenovat skutečná rizika.

Jak si tedy jednoduše nadefinovat základní rizika investora? Na úvod stačí pochopit tyto tři kategorie:

Osobní riziko

Jde o ochranu před událostmi, které by dramaticky snížily tvou životní úroveň. Cílem je zajistit zdroje na pokrytí základních potřeb bez ohledu na vývoj finančních trhů.

Tržní riziko

Zde je cílem udržet si svou životní úroveň. K tomu potřebuješ dosahovat výnosu minimálně na úrovni růstu svých životních nákladů. To znamená, že se nevyhneš určité míře tržního rizika, kterou nedokážeš eliminovat jen diverzifikací.

Aspirační riziko

Pokud chceš navyšovat svůj kapitál, musíš část peněz alokovat do investic nebo projektů se specifickým – idiosynkratickým – rizikem, s potenciálem vysokého zisku, ale i ztráty.

Kromě toho bys měl při určování svého rizikového profilu zohlednit tyto tři faktory:

• Vlastní ochotu podstoupit riziko – připravenost psychicky zvládnout případné poklesy
• Potřebnou míru rizika – jakou úroveň volatility potřebuješ akceptovat, abys dosáhl svých finančních cílů
• Schopnost snášet riziko – jak finančně, tak i mentálně

Jak zmiňuji i v úvodu tohoto textu, investoři se čím dál více obracejí na kvantitativní ukazatele. A to i z toho důvodu, že kvalitativní rizika se mění pomaleji a jsou také hůře měřitelná. Většina portfolií se přitom nemění tak rychle jako samotné akciové trhy. Připomenout si jednou za rok své finanční cíle, protože většina z nich má několikaletý (resp. dlouhodobý) horizont, může pro mnohé působit banálně, ba až nudně. Je mnohem jednodušší soustředit se na krátkodobá tržní rizika, ačkoli ta na dlouhodobý úspěch nemají zásadní vliv.

A právě zde vidím určité selhání mnoha investorů: přílišná orientace na krátkodobé ukazatele způsobuje, že ztrácejí ze zřetele své skutečné cíle a priority.

Jak digitalizace mění tradiční banky a investiční služby

Naopak, správný přístup je dívat se na trh z vyšší perspektivy – strategicky. Nesoustředit se například jen na to, zda tvé portfolio překonalo benchmark. Tento parametr je pro tvůj investiční úspěch v podstatě irelevantní. Jediný benchmark, na kterém skutečně záleží je to, zda pokračuješ na cestě ke splnění svých finančních cílů. I celkové vnímání rizika by se proto mělo soustředit zejména na tuto pravděpodobnost. Úloha investování je tedy jednoduchá – minimalizovat riziko, že svých cílů nedosáhneš.

Investování zaměřené na dosahování cílů může být náročné. Vyžaduje si disciplínu a dlouhodobou odolnost. Jeho největším rizikem však není krátkodobá volatilita trhu, ale spíše nesprávná alokace aktiv a netrpělivost investora.