Trumpova tarifní strategie pod ústavní brzdou: nová cla a trhy pod tlakem

Obrázek: Vytvořeno redakcí pomocí AI (ChatGPT, OpenAI)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z 20. února 2026 představuje významný zásah do americké obchodní politiky. Soud jednoznačně konstatoval, že Donald Trump překročil své pravomoci při zavádění plošných „recipročních“ tarifů podle zákona o mimořádných ekonomických pravomocích (IEEPA). Prezident tedy nemůže pod záminkou národní nouze uvalovat de facto globální dovozní daň bez souhlasu Kongresu. Tento verdikt ovlivňuje mechanismus, jakým USA mohou v budoucnu řešit obchodní konflikty.

Z investičního pohledu by se mohlo zdát, že soud tímto krokem odstranil část politické nejistoty, která visela nad globálními trhy od návratu Trumpovy agresivní tarifní rétoriky. Problém je však v tom, že prezident Trump obratem ohlásil nová cla. Odvolává se přitom na tzv. Section 122 zákona Trade Act of 1974, což je dosud nevyužitá část amerického obchodního zákona, která umožňuje prezidentovi zavést plošná cla až 15 % na dobu 150 dnů – pak je musí schválit Kongres. Část analytiků upozorňuje, že využití tohoto zákona může být stejně sporné jako předchozí důvody zavedení cel, protože vychází ze zákona platného ve zcela jiné době.

Tarify nejsou jen o clech samotných – ovlivňují dodavatelské řetězce, plánování investic a marže firem, které mohou vyšší náklady přenášet na spotřebitele nebo absorbovat ve výsledcích. Trhy dnes reagují nervózně, volatilita roste, a investorům stále hrozí riziko rychlých pohybů v obchodní politice.

Inflační a makroekonomický dopad

Tarify fungují jako skrytá daň: nejprve zvyšují náklady dovozcům, pak deformují ceny v dodavatelských řetězcích a s určitým zpožděním se projevují v inflaci. Zrušení konkrétní právní konstrukce snižuje pravděpodobnost náhlého nákladového šoku, ale neeliminuje riziko dalších tarifních kroků. Pro firmy to znamená částečnou úlevu na straně marží, ale nejistota ohledně budoucích opatření zůstává.

Verdikt a prostor pro napětí

Rozhodnutí soudu ruší možnost plošného uvalování tarifů bez Kongresu, ale nezastavuje samotný protekcionismus. Administrativa má stále k dispozici jiné mechanismy – sektorová cla, cílená opatření či dočasné tarify – ovšem tyto nástroje jsou procesně pomalejší a politicky náročnější. Obchodní napětí se tedy nezmenšuje, pouze se mění jeho podoba: místo jednorázového šoku hrozí postupně se rozvíjející riziko.

Institucionální signál a dlouhodobý kapitál

Verdikt ukazuje, že v USA stále fungují institucionální brzdy a protiváhy proti koncentraci moci v exekutivě. To je pozitivní signál pro dlouhodobé investice, které vyžadují stabilitu institucionálního rámce. Na druhou stranu znamená, že obchodní politika bude pomalejší a závislá na politickém kompromisu, což může oddalovat řešení strukturálních problémů.

Méně chaosu, stále vysoké napětí

Zrušení cel Nejvyšším soudem bohužel neznamená konec protekcionismu ani návrat k předkrizové globalizaci. Politická motivace chránit domácí průmysl v USA zůstává silná a pravděpodobně se přesune do právně čistších, ale pomalejších forem. Pro investory poslední vyjádření Donalda Trumpa příliš nesnižují nejistotu. Stále existuje dost důvodů k obezřetnosti při oceňování rizika, a trhy proto reagují zvýšenou volatilitou.


FOND SHOP newsletter

Souhrn toho nejdůležitějšího ze světa investování, finančních trhů, investičních instrumentů a sofistikovaného finančního plánování.

Přihlaste se k odběru newsletteru a mějte přehled o čem píše FOND SHOP.

Témata

Související

Válka, ropa a úrokové sazby: proč ECB ani ČNB nespěchají s utažením své politiky

6 minut

Drahá ropa a zemní plyn kvůli válce na Blízkém východě mohou inflaci v eurozóně i Česku výrazně zrychlit. To ale ještě neznamená, že ECB nebo ČNB brzy zvýší úrokové sazby. Rozhodující bude, v jaké míře se dražší energie přelijí do širší ekonomiky s pozvednutím jádrové inflace, mezd a inflačních očekávání. Teprve tehdy začne jedna či druhá centrální banka uvažovat o zpřísnění měnové politiky.

Iluze všemoci: Proč centrální banky nemají situaci plně pod kontrolou

6 minut

Největší paradox moderní ekonomiky zní jednoduše: čím sofistikovanější jsou centrální banky, tím je jasnější, že ekonomiku neřídí, ale pouze ovlivňují pravděpodobnosti budoucích scénářů. Po finanční krizi 2008, pandemii 2020 a inflační vlně 2021–2023 vznikl dojem, že několik členů bankovní rady, několik modelů a jedna sazba dokážou stabilizovat ceny, růst i finanční systém.

Proč mají lidé pocit, že chudnou navzdory rostoucí ekonomice?

7 minut

Ekonomika se zotavila. Lidé však ne. Česká ekonomika vstoupila do roku 2026 ve výrazně stabilnější fázi než v období inflačního šoku let 2022–2023. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se meziroční inflace v roce 2025 stabilizovala a na začátku roku 2026 dále osciluje poblíž dvouprocentního cíle České národní banky. Reálné mzdy zároveň druhý rok rostou, přičemž v posledním čtvrtletí roku 2025 dosáhly meziročního zvýšení o 5,1 %.

Metropolitní přežívání: Naráží města na své limity?

13 minut

Problém není cena. Problém je struktura. Debata o nákladech na život ve velkých městech je téměř vždy vedena špatně, protože se soustředí na absolutní čísla místo strukturálních vztahů mezi cenami, příjmy a kapitálem. Ve veřejném prostoru se opakuje jednoduché tvrzení, že Praha je stále „levnější než západ“, což je sice nominálně pravda, ale analyticky zavádějící, protože ignoruje kupní sílu domácností a dynamiku trhu práce.

Nový světový řád: Pět investičních scénářů mezi stabilitou a chaosem

7 minut

Neinvestujme do světa, jaký by měl být, ale do světa, jaký je — hladového po energii, ozbrojeného a možná i rozděleného do sfér vlivu. I takto nějak by mohlo znít motto investování v době hledání mocenské rovnováhy ve světě. V systému, kde se hroutí stará pravidla a hledá se koncert koexistence velmocí, se zlato může zdát jedinou měnou bez státní příslušnosti.

Práce bez hranic: jak digitální nomádi přepisují ekonomiku i daně

5 minut

Ještě před deseti lety byl koncept digitálního nomádství okrajový fenomén spojený s freelancery a technologickými nadšenci. Dnes jde o plnohodnotnou ekonomickou sílu, která přetváří pracovní trh, daňové systémy i geopolitiku. Pandemie COVID-19 tento trend dramaticky urychlila, když firmy po celém světě zjistily, že velká část práce může fungovat na dálku bez zásadní ztráty produktivity. Vznikla tak nová globální třída pracovníků, kteří nejsou vázáni na konkrétní místo, ale zároveň generují vysoké příjmy.