Když udržitelnost začíná u bezpečnosti kapitálu

Ještě před několika lety byl obranný sektor z pohledu mnoha ESG fondů automaticky vylučovaným sektorem, dnes se stále častěji objevuje otázka, zda lze vůbec mluvit o „udržitelné ekonomice“, pokud nemá zajištěnou fyzickou bezpečnost hranic, ale i kritické infrastruktury. NATO se v roce 2025 posunulo k novému cíli výdajů ve výši 5 % HDP do roku 2035, přičemž 3,5 % má směřovat do jádrové obrany a dalších 1,5 % do bezpečnostně souvisejících oblastí, jako jsou kyberbezpečnost, odolnost infrastruktury a civilní připravenost.

Právě tento druhý balík je investičně nejzajímavější. V praxi totiž propojuje obranu s oblastmi, které investoři dosud vnímali jako „čisté ESG“, jako například energetické přenosové soustavy, ochranu datových center nebo zvýšenou odolnost nemocnic. Nový paradox tedy leží hlavně v tom, že bez obranné vrstvy se rozpadá samotný rámec, na kterém stojí klimatická tranzice, ale i sociální stabilita.

Z investičního hlediska je to extrémně silný posun, protože redefinuje pojem rizika. ESG už slouží i jako nástroj řízení systémového rizika. Pokud může být větrný park vyřazen z provozu sabotáží kabelu, pokud datové centrum může být ochromeno hybridním útokem a pokud evropská výroba čipů stojí na bezpečných námořních trasách, pak se bezpečnost stává předpokladem udržitelnosti cash flow. To je úhel, který se stále podceňuje: obranný průmysl se neprodává jako „válečný trade“, ale jako pojištění fungování moderní ekonomiky. O tom, jak je na tom český obranný průmysl, jsme také psali.

Skutečný ESG paradox: zbrojovky jako infrastruktura

Jeden z nejpatrnějších potenciálů leží u výrobců radarových systémů, zabezpečení komunikace, platforem, senzoriky, optiky, vestavěných softwarů a polovodičových komponent. Z investičního hlediska jde o fascinující skutečnost: jeden čip může současně řídit elektromobil, průmyslového robota, dron i systém protivzdušné obrany. Stejný princip platí pro software, který dnes optimalizuje logistiku e-commerce skladů a zítra vojenskou mobilitu napříč Evropou.

Prakticky to znamená sledovat společnosti jako RTX, Lockheed Martin, BAE Systems nebo například Rheinmetall. Ještě zajímavější bývají jména, která na první pohled nevypadají „vojensky“. Takovým příkladem mouhou být výrobci radarových čipů či specializovaných kompozit. Kvalita zisků se zde často opírá o servisní kontrakty a dlouhodobé zefektivňování systémů, což zvyšuje předvídatelnost cash flow. Firmy soustředící se na obranu tím stále více připomínají utility moderní bezpečnostní ekonomiky, což je přesně ten ESG paradox, který trh začíná teprve naceňovat. Podle výroční zprávy NATO představené generálním tajemníkem Markem Ruttem 26. března 2026 vzrostly obranné investice evropských členů a Kanady meziročně o 20 %, přičemž spojenci zároveň potvrdili cestu k cíli 5 % HDP do roku 2035.

Druhá derivace: kdo vydělá na NATO

Ještě silnější investiční úhel vzniká o jednu vrstvu dál. ECB ve své analýze fiskálních dopadů evropských obranných výdajů ukazuje, že významná část nového kapitálu poteče do infrastruktury, výrobních kapacit a širší průmyslové základny eurozóny. Právě zde vzniká skupina takzvaných second-order winners, tedy firem, které inkasují růst obranných rozpočtů, přestože jejich byznys na první pohled působí civilně.

V evropské energetice se současně otevírá další vrstva příběhu: ochrana LNG terminálů, přenosových sítí, jaderných zdrojů a podmořské kabeláže. Právě tady vzniká nový typ security premium. Investiční fondy, které ještě před pár lety držely čistě obnovitelné zdroje, dnes přirozeně rozšiřují expozici i směrem k firmám, které chrání jejich fyzickou i digitální infrastrukturu. V českém prostředí to otevírá zajímavý prostor pro dodavatele evropských výrobních řetězců.

Nepohodlná pravda pro ESG fondy

Z pohledu metodiky ESG je nejcitlivější právě governance vrstva. Řada obranných společností dnes pracuje s robustnějším reportingem, hlubším regulatorním dohledem, přísnějšími auditními standardy a výrazně předvídatelnějším kontraktačním rámcem než část populárních green-tech titulů. Dlouhé státní kontrakty, a rozpočtové krytí vytvářejí mimořádně dobrou předpověď budoucích příjmů.

Pro investora to znamená něco velmi důležitého: governance kvalita se zde často opírá o disciplínu cash flow, státní dohled, vysoké požadavky na kyberbezpečnost a víceleté plánování CAPEX. Firma s desetiletým kontraktem na radarové systémy nebo třeba vesmírnou komunikaci může z hlediska governance působit mnohem robustněji než rychle rostoucí zelený příběh závislý na dotacích a agresivním spalování kapitálu. V článku o vesmírné revoluci jsme zmiňovali, jak si přizpůsobit portfolio na začínající novou éru.

Samozřejmě, že tradiční ESG ratingové modely stále skvěle měří uhlíkovou stopu, energetickou efektivitu a diverzitu boardu. Výrazně slabší jsou ale v oceňování strategické stability, ochrany demokracie, odolnost kritické infrastruktury a bezpečnosti dodavatelských řetězců. Přesně tyto proměnné přitom v roce 2026 stále častěji rozhodují o samotné existenci budoucího cash flow evropských firem.