Deglobalizace je mýtus: skutečně sledujeme re-globalizaci po blocích

Reálná data z Mezinárodní obchodní organizace, Světové banky nebo OECD ukazují, že globální obchod neklesá. Právě naopak, stále roste, jen se reorganizuje. Místo úplného stažení kapitálu sledujeme přesun výroby a investic do regionálních bloků, kde existuje politická stabilita, spolehlivá infrastruktura a dostatek pracovních zdrojů. Jinými slovy, svět se neuzavírá, jen hledá nové cesty propojení.

Obchod nekončí, jen mění směr

Objem světového obchodu za posledních pět let vzrostl zhruba o 15 % a především se mění jeho struktura. Tradičně dominantní Čína zůstává výrobní velmocí, ale firmy začínají diverzifikovat dodavatelské řetězce. Například Apple přesunul část výroby iPhonů do Vietnamu a Indie, zatímco automobilky, jako je Volkswagen, přesunují některé výrobní linky do Polska, Maďarska a České republiky. Cílem není vyhnout se Číně, ale snížit závislost na jednom dodavateli a reagovat na geopolitická rizika, jako jsou cla, omezení exportu nebo politické napětí. Z investičního pohledu to znamená, že kapitál se nestahuje, ale mění směr: firmy, které dokážou pružně přesměrovat výrobu, získávají konkurenční výhodu a zvyšují hodnotu pro akcionáře.

Multipolární svět jako příležitost pro strategické investice

Svět se stává multipolárním – nejsou to jen dvě velmoci, které určují obchodní pravidla, ale více regionálních bloků s vlastními obchodními vazbami. Pro investory to znamená, že vítězem není firma, která se izoluje, ale ta, která dokáže fungovat v různých regionech současně. Například logistické firmy proslulé zásobováním mezi Evropou, Asií a Amerikou, těží z růstu „friend-shoringu“. Podobně průmyslové parky v Polsku či Rumunsku jsou v současnosti plně obsazené, protože společnosti z Německa a Francie zde zakládají své dodavatelské základny. Energetické projekty zaměřené na stabilní regiony, například plynovody v rámci EU nebo solární farmy v Mexiku a Indii, zase poskytují dlouhodobé jistoty dodávek a stabilní výnosy.