Největší krachy na burze 20. století

V přechozím článku jsem se podívali na několik bublin, kterými si trhy prošly i před stovkami let. Mnohdy tedy výrazně ovlivnily celé ekonomiky a životy nespočtu lidí. Bubliny a krachy tady prostě bily odjakživa. Podívejme se tedy na ty novější.

Velká recese, řvoucí dvacítky a následný krach (1929)

Jsou dvacátá léta a Spojeným státům se náramně daří. Vůbec poprvé v historii ve městech žije více lidí než na farmách a v osadách. Hrubý národní produkt vzrostl zhruba o 40 % během let 1922 až 1929.

Ženy mají plnohodnotné práce, mohou volit, nosí krátké šaty, stávají se nich „rebelky“. Muži po večerech hrají Jazz a ženy protancují střevíce. Investování na trzích se stávalo čím dál více populární. Mnozí to viděli jako lehce vydělané peníze a investovali nemalé částky. Vrcholu na trzích bylo dosaženo již v srpnu 1929, ale v té době se už schylovalo ke katastrofě. Produkce poklesla a nezaměstnanost rostla.

Jenže, jak už jsme viděli několikrát, nic netrvá věčně, že ano – ani zde. Investoři si začali uvědomovat, že ocenění jsou zkrátka neudržitelná a začali se akcií zbavovat. Psychologie davu způsobila, že se přidávalo více a více lidí, kteří se svých akcií chtělo zbavit, což tlačilo ceny akcií níže. Během října a září 1929 ceny akcií spadly o téměř 33 %.

Nezaměstnanost v Americe dosáhla do roku 1933 na hodnotu 25 %! Tzv. „soup kitchen“, začaly být čím dál častější, počet bezdomovců v ulicích narůstal, nezaměstnanost stále rostla. A co víc, velká sucha na jihu přinesla z Texasu do Nebrasky silné větry, které zabíjely mnoho lidí a ničily úrodu. To se zapsalo do historie jako „Dust Bowl“ a posílilo přesun farmářů do měst, kteří se pokoušeli najít alespoň nějakou práci – většinou neúspěšně.

Co na to vše prezident?

V této době seděl na prezidentském křesle prezident Hoover. Hoover zastával názor, že vláda by do ekonomiky neměla zasahovat. Zkrátka nechával společnost na pospas.

V roce 1932 vyhrál volby Franklin D. Roosevelt. Ten přinesl optimismus a tolik potřebnou energii pro celou Ameriku. Během prvních 100 dnů Roosevelta v úřadu přijala jeho administrativa legislativu, která měla za cíl stabilizovat průmyslovou a zemědělskou výrobu, vytvářet pracovní místa a stimulovat obnovu – tzv. New Deal.