Zemřel bývalý šéf Fedu, Alan Greenspan – celebrita mezi centrálními bankéři

Jako šéfa Fedu si jej pamatuje celá první generace českých investorů. Americké centrální bance vládl od Reagana přes Bushe, Clintona až po Bushe mladšího. Na jedné straně byl považován za spoluarchitekta růstu finančních trhů v devadesátých letech a jejich prosperitu, na straně druhé jej kritici činí spoluzodpovědným za deregulaci, která dva roky po jeho konci v křesle guvernéra Fedu vyústila v hypoteční krizi. Alan Greenspan, který v pondělí ve věku sto let zemřel ve Washingtonu, byl jednou z největších postav přelomu milénia a zároveň postavou, která především zpětně dokázala dělit názory.

V tom, co považoval za prvořadý úkol,udržet inflaci na uzdě, byl Alan Greenspan jako centrální bankéř extrémně úspěšný. Ani vedlejší produkt, akciové trhy, za jeho vlády netrpěl. Spojeným státům pomohl i v několika krizích, a to jak po krachu akciového trhu v říjnu 1987, jen několik týdnů po uvedení do funkce, přes kolaps asijských finančních trhů v roce 1998, prasknutí internetové bubliny o dva roky později i následky teroristických útoků z roku 2001. 

Jeho téměř dokonalý odkaz tak zpochybnila až hypoteční krize, paradoxně dva roky po jeho konci, kdy jej část kritiků vinila ze zodpovědnosti za rozvolnění pravidel, které nekontrolovaný a neregulovaný finanční systém dovedl až k pádu Lehman Brothers a panice, jenž bez zásahu jeho následovníka Bena Bernankeho a americké vlády mohla vyústit až v ekvivalent velké hospodářské krize z 30. let 20. století.

Muž s vytrvalou vírou v trhy

Jeho devatenáctileté funkční období, během kterého se stal živou legendou, se stalo pověstným svým důrazem na stabilitu. Hlavní Greenspanovou filosofii bylo udržet nízkou inflaci, důvěryhodnost centrální banky a co nejhladší průběh růstu. A to i za cenu občasných, pokud možno nenápadných, intervencí. V realitě to znamenalo víru, že Fed nemusí ekonomiku přehnaně řídit, ale spíš jemně korigovat podmínky tak, aby se vyhnul prudkým výkyvům a podporoval dlouhodobou expanzi. Na druhou stranu, jak jako mladý ekonom fakticky odsuzoval možnosti Fedu tvrdě do ekonomiky sáhnout, v pozdějším věku a v křesle guvernéra neměl problém zbraní ve své arzenálu využít.

Jeho funkční období se z velké části překrývalo s triumfem západního liberalismu ve světě, a jak napsal New York Times s přívalem blahobytu, v němž stál jako ztělesnění triumfálního amerického kapitalismu: optimistického, věrného v síle trhů zlepšovat životní úroveň, uchváceného mocí technologií a odporu k regulaci. Greenspanovi v té době aplaudoval Washington, Wall Street i média a stal se svého druhu celebritou. Což je status, jež se technokratům v čele centrálních bank podaří získat málokdy.

Když se vnímání jeho osoby po roku 2008 posunulo a část veřejnosti jej začala vnímat v negativnějším světle, příliš se neomlouval. A vytrval v přesvědčení, že trhy jsou v regulaci rizika lepší než vlády. A to i přes dopady v momenty, kdy trhy jako v roce 2008 selžou. 

Zdá se zbytečné omezovat obchodování s některými novějšími deriváty a dalšími inovativními finančními produkty uplynulého desetiletí, To nejhorší selhalo, investoři už je nefinancují a v budoucnu to pravděpodobně neudělají, napsal sám Greenspan  v aktualizaci své autobiografie v roce 2008.

Od hudby na Julliardu  k Ayn Rand a ekonomii

K ekonomii se dostal vlastně trochu náhodou. Narodil se 6. března 1926 v New Yorku jako jediné dítě do židovské rodiny zlatníka, rodiče se záhy rozvedli a matka jej vedla především k umění. Teenager Alan dokonce studoval hru na dechové nástroje na slavném Julliardu a několik let působil jako saxofonista ve swingové kapele. Právě v přestávkách jejích koncertů, které vyplňoval četbou, se poprvé dostal ke světu financí. Což změnilo jeho kariérní směřování. „Jednoho dne jsem se dostal  ke knížce o obchodech, financích nebo něčem podobném. A přišlo mi to opravdu fascinující,“ vzpomínal v roce 1989 v rozhovoru pro The New York Times Magazine. Na University of New York pak posbíral v ekonomii bakalářský (1948), magisterský (1950) a doktorandský (1957) titul. Profiloval se jako expert na ekonomické predikce, kdy spíše než velké ekonomické teorie reflektoval dostupné statistiky. Filosoficky jej tak ovlivnila se svými myšlenkami o volném trhu a laissez-faire Ayn Rand. 

Profesionální kariéru zahájil už v roce 1948 jako analytik zkoumající poptávku po průmyslových kovech, následně se osamostatnil a nabízel své ekonomické poradenství v rámci Townsend-Greenspan & Co. V půlce šedesátých let pak poprvé přičichl k politice, když naskočil do Nixonovy kampaně jako poradce. Po Nixonově výhře sice vládní funkci nejprve odmítnul a administrativě radil v neformální rovině. Poté, co Nixona v důsledku Watergate vystřídal Ford, v roce 1974 přijal post v Radě ekonomických poradců. Tam vydržel jen tři roky, spolupráci s Republikány ani potom nepřerušil. A tak jej nakonec v roce 1987 jmenoval Ronald Reagan jako nástupce Paula Volckera do pozice třináctého šéfa Fedu.