Henry Kaufman a umění číst peníze

Před půl stoletím nastal v mezinárodním měnovém systému zásadní zlom. V roce 1971 americký prezident Richard Nixon zavřel zlaté okno. Dolar přestal být „tak dobrý jako zlato“ a brettonwoodský měnový systém ztratil svou kotvu. Když Nixon rozhodl, že dolar nebude směnitelný za zlato, zboural tím oporu měnového systému fixních kurzů a otevřel cestu k proměnlivým kurzům, které začaly přepisovat hodnotu finančních pohledávek i závazků po celém světě.

Když mezinárodní měnový systém procházel touto revoluční proměnou, pamětník Henry Kaufman v americké investiční bance Salomon Brothers budoval svou pověst předního dluhopisového analytika. Z pohledu obchodníka s cennými papíry Kaufman modeloval chování výnosových křivek, vyhodnocoval citlivost bondů na inflaci a ve svých Komentářích k úvěru přinášel varování, která často předběhla dobu.

Inflace 70. let zasáhla světové měny a měnové zóny rozdílně: zatímco dolar trpěl oslabenou důvěrou po rozpadu poválečného měnového uspořádání, německá marka těžila z tvrdé protiinflační politiky Bundesbanky a japonský jen díky přísné monetární disciplíně postupně získával na síle. Inflační spirála a rostoucí inflační očekávání v USA tehdy ukázaly, že pouze nekompromisní kontrola peněz a úvěrů dokáže v takových dobách udržet měnu stabilní.