Akumulační, nebo distribuční ETF? Rozdíl, který může změnit výsledek investování

A na tomto principu stojí jeden z nejdůležitějších rozdílů mezi akumulačními a distribučními burzovně obchodovanými fondy (ETF). Pro dlouhodobého investora, který buduje majetek na důchod, může být pohodlnější akumulační varianta. Člověk, který chce z portfolia pravidelný příjem, naopak může ocenit distribuční fond. Rozhodnutí však ovlivňuje také zdanění, náklady na další nákupy a způsob, jakým investor peníze skutečně využívá.

Dividendy: peníze na účtu, nebo další investice?

Akumulační ETF dividendy přijaté od firem automaticky reinvestuje. Investor je nedostává přímo na svůj účet, ale výnosy zůstávají uvnitř fondu a dál se podílejí na jeho hospodaření. Díky tomu nemusí nic ručně nakupovat a může naplno využívat efekt složeného úročení: výnosy postupně pomáhají vytvářet další výnosy. Jak tento princip funguje, ukazuje i vysvětlení americké Komise pro cenné papíry a burzy.

U distribučního ETF dostává investor dividendy v pravidelných intervalech, například čtvrtletně. Může je utratit, použít na zaplacení běžných výdajů nebo za ně nakoupit další podíly fondu. Pokud je však nechá ležet na účtu, přichází o možnost, aby se tyto peníze dál podílely na růstu investice. Automatické reinvestování tedy může dlouhodobé investování zjednodušit, zatímco pravidelné výplaty dávají větší kontrolu nad hotovostí.

Důležité je pochopit ještě jednu věc: dividenda není výnos navíc, který by vznikl pouhým připsáním peněz na účet. Při výplatě se hodnota fondu zpravidla odpovídajícím způsobem sníží. Investor má sice nově hotovost, zároveň však drží investici s nižší hodnotou, než by měla bez výplaty za jinak stejných okolností. Rozhodující proto není samotná výše dividendy, ale celkový výsledek investice včetně změny ceny a vyplacených peněz. Tento princip popisuje také burzovní skupina Nasdaq ve svém vzdělávacím materiálu o dividendách.

Kolik může udělat reinvestování v dlouhém období?

Představme si investici ve výši 100 000 Kč, která dosahuje modelového celkového výnosu 7 % ročně. Pro jednoduchost předpokládejme, že celý výnos zůstává investovaný, výnos je každý rok stejný a nepočítáme daně ani poplatky.

Po 20 letech by hodnota investice dosáhla přibližně 387 000 Kč. Pokud by investor naopak průběžné výnosy vybíral a investice by samotným růstem ceny dosahovala jen modelových 5 % ročně, z původních 100 000 Kč by vzniklo přibližně 265 000 Kč a vyplacené peníze by bylo nutné přičíst zvlášť. Jde o zjednodušený příklad, který ukazuje sílu reinvestování, nikoli o předpověď výnosu konkrétního ETF.

Rozdíl mezi oběma variantami závisí na tom, jaké dividendy fond skutečně obdrží, jak se vyvíjejí ceny akcií, jaké náklady investor platí a zda distribuované peníze znovu investuje. Pokud investor všechny dividendy z distribučního ETF bez prodlení a bez dalších nákladů znovu nakoupí, mohou se jeho výsledky před zdaněním velmi přiblížit akumulační variantě. Samotná volba typu fondu proto nezaručuje vyšší výnos.