Ruchir Sharma jako průvodce čtením ekonomických cyklů

Ruchir Sharma, dlouholetý šéf rozvíjejících se trhů ve společnosti Morgan Stanley Investment Management, strávil desítky let cestováním po světě, setkáváním s politiky, centrálními bankéři i podnikateli. Výsledkem je kniha Vzestup a pád národů, která působí jako chladná sprcha: ekonomické zázraky nejsou věčné a pády nikdy nepřicházejí z ničeho nic.

Pro investory je kniha aktuální právě dnes. Žijeme v době, kdy se znovu mluví o „nových ekonomikách“, „strukturálním růstu“ a o tom, že „tentokrát je to jiné“. Sharma systematicky vysvětluje, proč to skoro nikdy jiné není – a proč právě tato slepá víra stojí investory nejvíc peněz.

Hlavní myšlenky knihy: Jak číst ekonomické cykly bez iluzí

1. Rychlý růst je varování, ne pozvánka

Na první pohled to zní protiintuivně: čím rychleji ekonomika roste, tím opatrnější by investor měl být. Sharma ale ukazuje, že extrémně vysoké tempo růstu téměř vždy signalizuje nerovnováhu. Kapitál se v takových obdobích nealokuje efektivně, ale bezhlavě – do projektů, které dávají smysl jen při předpokladu, že růst nikdy nezpomalí. Banky uvolňují úvěrové standardy, firmy investují do kapacit bez ohledu na návratnost a domácnosti si zvykají na život na dluh. Historie ukazuje opak. Země, které rostou příliš rychle, často:

• nadměrně zadlužují domácnosti i stát,
• přehřívají nemovitostní trh,
• vytvářejí falešný pocit neporazitelnosti.

Příkladem je Čína po roce 2010. Dlouhodobě vysoký růst byl doprovázen explozí dluhu, neefektivními investicemi a realitní bublinou. Investoři, kteří sledovali pouze tempo růstu, přehlédli strukturální slabiny.

Sharmův vzkaz: Když všichni mluví o „ekonomickém zázraku“, je už pozdě.

2. Demografie a produktivita jsou silnější než politika

Jedním z nejčastějších omylů investorů je přeceňování politických změn a podceňování strukturálních faktorů. Sharma připomíná, že vlády mohou měnit daně, regulace nebo rétoriku, ale nemohou rychle změnit věkovou strukturu obyvatelstva ani pracovní morálku společnosti. Demografie funguje jako pomalý, ale neúprosný proud.

• stárnoucí populace = nižší dlouhodobý růst,
• nízká produktivita = omezený potenciál firemních zisků.

Příkladem je tentokrát Japonsko. Navzdory masivním fiskálním stimulům a uvolněné měnové politice zůstává ekonomika strukturálně omezená demografií. Pro investora to neznamená neinvestovat vůbec, ale nečekat zázraky.

3. Reformy fungují jen tehdy, když bolí

Sharma je v této části nekompromisní: reformy, které jsou populární, obvykle nejsou skutečné reformy. Skutečná změna znamená narušení zavedených zájmů – státních zaměstnanců, oligopolů, politických spojenců i části voličů. Pokud reforma nikoho nebolí, je velmi pravděpodobné, že jen kosmeticky upravuje systém, který už nefunguje. Sharma ukazuje, že skutečné obraty ekonomik přicházejí:

• po krizi,
• po politickém tlaku,
• po ochotě krátkodobě ztratit popularitu.

Ukázkou může být Indie po roce 2014 – daňová reforma, digitalizace státní správy, omezení šedé ekonomiky. Krátkodobě chaos, dlouhodobě vyšší transparentnost a růstový potenciál.

4. Kapitál teče vždy špatným směrem v nejhorší možnou chvíli

Jedna z nejvíce zneklidňujících Sharmových tezí je, že kapitálové trhy systematicky zesilují extrémy. Když se ekonomice daří, kapitál proudí dovnitř bez ohledu na cenu či riziko. Když se objeví problémy, peníze utíkají pryč právě ve chvíli, kdy jsou aktiva nejlevnější.

Tento vzorec není selháním jednotlivců, ale strukturální vlastností finančního systému. Manažeři fondů jsou hodnoceni relativně k benchmarkům a konkurenci, ne podle dlouhodobé racionality. To vytváří tlak následovat dav – i když je zřejmé, že cyklus je na vrcholu nebo na dně.. Nejen u drobných investorů, ale platí to i pro velké fondy, banky a institucionální hráče. Investoři tak mají tendenci:

• přicházet do zemí na vrcholu cyklu,
• utíkat v okamžiku, kdy se začíná rodit příležitost.

Sharma popisuje cyklus nadšení → přehřátí → kolaps → ignorace → obrat, který se opakuje napříč dekádami.

Nerozhodnost Evropské centrální banky zvyšuje nejistotu u investorů

Pozorovat to můžeme v Latinské Americe – masivní příliv kapitálu v době komoditního boomu, prudký odliv při prvních problémech. Ti, kteří investovali proti náladě trhu, vydělali nejvíce.