Průvodce pro pasivní investování: kniha pro lidi, kteří nechtějí investovat každý večer

Kniha vznikla v době, kdy investování přestalo být výsadou profesionálů. Dostupné platformy, mobilní aplikace a sociální sítě vytvořily iluzi, že investovat znamená neustále něco kupovat, prodávat a „optimalizovat“. Dvořák jde proti tomuto proudu a klade jednoduchou, ale zásadní otázku:
Co když je nejlepší investiční strategií právě to, že do ní přestanete zasahovat?

Zajímavost: Autor není mediální guru ani hlasitý propagátor rychlých zisků. Kniha působí spíš jako klidný rozhovor s někým, kdo si investiční slepé uličky už prošel – a nechce, abyste do nich zbytečně vstupovali také.

Hlavní myšlenky knihy: pasivita jako disciplína, ne lenost

1. Pasivní investování není rezignace, ale strategie

Jedním z největších omylů je představa, že pasivní investor „nic nedělá“. Ve skutečnosti dělá velmi málo – ale zato důsledně. Dvořák vysvětluje, že pasivní investování stojí na jednoduchém předpokladu:
dlouhodobý růst ekonomiky a firem je silnější než schopnost jednotlivce správně načasovat nákupy a prodeje.

Místo výběru jednotlivých akcií investor nakupuje široce rozložené fondy, které kopírují celý trh nebo jeho velké části. Tím se vzdává snahy být chytřejší než ostatní a místo toho sází na čas, pravidelnost a nízké náklady.

2. Největší nepřítel investora není trh, ale on sám

Kniha se opakovaně vrací k psychologii. Ne suchopárně, ale velmi prakticky. Podle autora investoři nejčastěji:

• nakupují po růstu,
• prodávají po propadu,
• mění strategii v nejhorší možný okamžik.

Pasivní přístup tyto chyby omezuje tím, že minimalizuje rozhodování. Investor si nastaví plán a pak ho následuje bez ohledu na titulky v médiích, politiku nebo náladu okolí. Dvořák otevřeně říká, že pokud máte tendenci často kontrolovat hodnotu portfolia, panikařit při poklesech nebo honit zaručené tipy, pasivní investování pro vás není slabost, ale ochrana.

3. Náklady rozhodují víc, než se přiznává

Jedna z nejsilnějších částí knihy se věnuje poplatkům. Ne dramaticky, ale neúprosně. Autor ukazuje, že i zdánlivě malé roční náklady mají v horizontu dvaceti či třiceti let ničivý dopad na konečný výnos. Rozdíl jednoho procentního bodu ročně může znamenat statisíce korun rozdílu v konečném majetku. Pasivní fondy mají totiž jednu zásadní výhodu: jsou levné. Ne proto, že by byly horší, ale proto, že neplatíte za aktivní rozhodování, které dlouhodobě většinou nepřináší lepší výsledek.

4. Jednoduchost je konkurenční výhoda

Kniha nabízí příklady portfolií složených z několika málo širokých fondů, které pokrývají světové akciové trhy a případně dluhopisy. Nejde o dokonalé řešení, ale o řešení, které funguje dlouhodobě právě proto, že je nudné. A nuda je v investování často ctnost. Dvořák opakovaně zdůrazňuje, že dobré investiční řešení:

• má málo částí,
• je snadno pochopitelné,
• dá se dodržet i ve stresu.