Cesta k důstojnému důchodu
Mladí lidé by si měli průběžně vytvářet důchodovou rezervu pomocí dynamičtějších nástrojů. V důchodu naopak doporučujeme investovat do dluhopisových nebo smíšených defenzivních fondů.
V následujících desetiletích lze ze známých důvodů očekávat, že poměr státem vypláceného důchodu k průměrné čisté mzdě bude postupně klesat. Pokud nechce nastupující generace pracujících zažít skokové snížení životní úrovně po odchodu do důchodu např. na čtvrtinu předchozích výdělků, měla by se proti tomuto riziku dopředu zabezpečit. Jedním z možných řešení, které se v současnosti nabízí, je pravidelné vytváření finanční rezervy po celé produktivní období za účelem následného čerpání měsíční renty v důchodovém období. Renta by měla dosáhnout přiměřené relace k dřívějšímu výdělku a vydržet dostatečně dlouho s ohledem na předpokládaný věk dožití. Splnění takového cíle vyžaduje zvolit vhodné investiční nástroje pro akumulaci rezervy v produktivním období i její následné rozpouštění v důchodovém období. Protože se jedná o investiční rozhodování na velmi dlouhém horizontu, je nutné počítat s reálnou hodnotou peněz, tzn. odečítat od výkonnosti produktů inflaci.
DESETINA ČISTÉHO PŘÍJMU NA POLOVIČNÍ RENTU
Uvažujme klienta, který od svých 25 let pravidelně investuje 10 % čistého příjmu z výdělečné činnosti na důchodovou rezervu. Z ní chce začít čerpat pravidelnou rentu od 65 let až do 80 let věku. Pokud nasměruje úspory do vhodných investičních nástrojů, které ve 40leté akumulační fázi generují průměrnou reálnou výkonnost 3 % p.a. a v 15letém důchodovém období zabrání znehodnocení rezervy vlivem inflace, může počítat s měsíční rentou přibližně ve výši poloviny dřívějšího čistého výdělku (v reálném vyjádření). Takto nastavená renta vyčerpá důchodovou rezervu za 15 let, tedy v 80 letech věku.
Modelový průběh akumulace důchodové rezervy a jejího následného rozpouštění je znázorněn v grafu 1 na příkladě klienta s průměrným měsíčním příjmem 20 tis. Kč a pravidelnou měsíční investicí 2 tis. Kč v dnešních cenách. Předpokládáme-li pro jednoduchost konstantní reálné zhodnocení investic 3 % p.a., získá klient po 40 letech investování důchodovou rezervu asi 1,84 mil. Kč v dnešních cenách. Chce-li ji následně rozpouštět po dobu 15 let, může při zajištění zbytku rezervy proti inflaci čerpat pravidelnou měsíční rentu 10 216 Kč v dnešních cenách, tj. 51 % čistého příjmu v produktivním období.
Investuje-li klient ve prospěch důchodové rezervy měsíčně jinou částku než 2 000 Kč a ostatní parametry včetně konstantního reálného zhodnocení investic zůstanou zachovány, dojde k úměrnému zvýšení nebo snížení výsledné renty. Pokud pravidelná investice stále odpovídá 10 % průměrného čistého příjmu v produktivním období, dosáhne poměr pobírané renty k tomuto příjmu opět 51 %. Jiná situace nastane, když změníme reálnou výkonnost investic ve 40leté akumulační fázi. Dosáhne-li např. jen 2 %, p.a., získá klient po 40 letech investování důchodovou rezervu asi 1,46 mil. Kč v dnešních cenách. Bude-li z ní čerpat rentu 10 216 Kč, vydrží mu rezerva na 12 let, tedy do 77 let věku. Chce-li však rentu pobírat až do 80 let věku, musí ji snížit na 8 141 Kč v dnešních cenách, tedy na 41 % čistého výdělku v produktivním období.
Dosáhnout původně předpokládané reálné výkonnosti 3 % p.a. vyžaduje investovat důchodovou rezervu spíše do dynamických fondů a ETF. Protože průměrná nominální výkonnost vyspělých akciových trhů činila za posledních 40 let 9 % p.a. v lokálních měnách, neměl by být problém tento cíl splnit i při zohlednění nákladovosti fondů a ETF. S přibližujícím se termínem odchodu do důchodu je však třeba postupně zdefenzivňovat portfolio, aby klient neutrpěl citelnou ztrátu vlivem eventuálního propadu akciových trhů krátce před dosažením důchodového věku.
O adekvátní výkonnost portfolia, které tvoří důchodovou rezervu, by se měl klient starat i v důchodovém období, kdy rezervu rozpouští a pobírá rentu. Graf 1 znázorňuje světlou čarou úbytek úspor v případě, že je důchodová rezerva uložena na běžném účtu, tzn. její reálná hodnota klesá vlivem předpokládané inflace o 2,5 % ročně. V takovém případě může klient pobírat rentu 10 216 Kč jen do 77 let věku místo do 80 let jako v případě zajištění důchodové rezervy proti inflaci. Důchodovou rezervu se proto vyplatí investovat i v období pobírání renty, avšak vzhledem k jeho kratšímu trvání a nejistotě spojené s dožitím by se mělo jednat spíše o konzervativní produkty. Pokud dokáže z nich složené portfolio generovat průměrnou reálnou výkonnost např. 1,5 % p.a., mohl by klient pobírat rentu 10 216 Kč do 82 let věku nebo si její hodnotu zvýšit na 11 392 Kč (57 % čistého příjmu v produktivním období) při pobírání do 80 let věku.
JAK INVESTOVAT V DŮCHODOVÉM OBDOBÍ
Až dosud jsme pro zjednodušení předpokládali konstantní reálnou výkonnost portfolia tvořícího důchodovou rezervu v době vytváření i rozpouštění rezervy. Výkonnost skutečných investičních produktů se však v čase rychle mění a mnohdy bývá i výrazně záporná. To představuje problém pro důchodové období, kdy by se úspory měly rozpouštět obezřetně s ohledem na nejednoznačný časový horizont. Nepříjemný je tržní pokles portfolia tvořícího důchodovou rezervu zvláště na začátku důchodového období, kdy klient přichází o velký objem úspor, neboť hodnota rezervy je zpočátku vysoká. Dobrým řešením ale není překlopení celé důchodové rezervy na spořicí účet, jehož nominální zhodnocení většinou nestačí na inflaci. Doba předpokládaného pobírání renty činí většinou 10 až 20 let a během ní se vyskytnou zajímavé investiční příležitosti na dluhopisových i akciových trzích. Vhodným řešením pro investování důchodové rezervy v době pobírání renty tak mohou být dluhopisové nebo smíšené defenzivní fondy.
V grafu 2 srovnáváme průměrnou nominální výkonnost korunových peněžních fondů (DATABANKA str. 39), korunových dluhopisových fondů (DATABANKA str. 34-35) a korunových smíšených defenzivních fondů (DATABANKA str. 39) s inflací v ČR za posledních 7,5 let. Vidíme, že fondy peněžního trhu, jejichž výkonnost se podobá spořicím účtům, měly ve sledovaném období problém udržet krok s inflací. Reálnou hodnotu si naopak zachovaly dvě ostatní skupiny fondů, i když dluhopisové fondy po delší dobu nominálně stagnovaly a smíšené defenzivní fondy prodělaly výraznější propad v roce 2008.
SMÍŠENÉ DEFENZIVNÍ FONDY MAJÍ NAVRCH
Reálné výkonnosti tří skupin fondů během uvedeného 7,5letého období aplikujeme v grafu 3 dvakrát za sebou na 15leté důchodové období, v němž je čerpána pravidelná renta - každý měsíc se od stávající výše důchodové rezervy odečte renta a zohlední se reálná historická výkonnost dané skupiny fondů v době od ledna 2003 do června 2010. Pro dluhopisové a smíšené defenzivní fondy navíc graf 3 znázorňuje proces čerpání důchodové rezervy v nepříznivém scénáři, kdy se čtyřleté zaostávání za inflací v případě dluhopisových fondů a více než 10% propad v případě smíšených defenzivních fondů (viz graf 2) projeví hned na začátku důchodového období. Modelování reálné výkonnosti na 7,5leté historii bylo zvoleno proto, že do roku 2002 převládala na korunovém peněžním a dluhopisovém trhu neobvykle vysoká výkonnost, která se vzhledem ke konvergenci úrokových sazeb k eurozóně pravděpodobně již nebude opakovat.
Porovnání rozpouštění důchodové rezervy v grafu 3 ukazuje, že investování do fondů peněžního trhu nebo spořicích účtů není v důchodovém období příliš vhodné. V tomto případě by čerpání měsíční renty 10 216 Kč vedlo k rozpuštění důchodové rezervy již v 78,5 letech věku, tedy o 1,5 roku dříve než při jejím zajištění proti inflaci. Důvodem je skutečnost, že výkonnost peněžních fondů v letech 2003 až 2010 značně zaostávala za inflací, a to nejen z důvodu krizového propadu v roce 2008. Lepších výsledků by dosáhlo investování důchodové rezervy do korunových dluhopisových fondů (možnost čerpání téměř do 80 let věku) a smíšených defenzivních fondů (možnost čerpání do 80,5 let věku). Smíšené defenzivní fondy zaznamenaly vyšší měsíční výkonnosti než dluhopisové fondy po většinu sledovaného období od ledna 2003 do června 2010 (graf 2).
Obě kategorie fondů si ve srovnání s fondy peněžního trhu vedou lépe, i pokud jde o vývoj důchodové rezervy v nepříznivém scénáři. Graf 3 ukazuje, že důchodová rezerva by přes počáteční tržní propad měla již od šestého roku mírně vyšší reálnou hodnotu, než kdyby byla investována do fondů peněžního trhu, a vydržela by asi do 79 let věku klienta. Výraznější tržní propad na začátku důchodového období je však pro klienta nepříjemný, proto může v zájmu stabilizace svých důchodových úspor některé výběry pravidelné renty snížit. Velký negativní dopad na počáteční hodnotu portfolia by měla i volba špatné produktové varianty.
Aleš Vocílka
FOND SHOP 15/2010objednávka předplatného
